Nejvyšší soud · Usnesení

21 Cdo 1377/2012

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-11-29 · ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1377.2012.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že žalobu, která obsahuje všechny náležitosti, ale nelze jí vyhovět z důvodu hmotného nebo procesního práva, nelze odmítnout jako neprojednatelnou, nýbrž je třeba ji zamítnout. Soudy nižších stupňů pochybily, když žalobu na zrušení pravomocných rozhodnutí odmítly namísto zamítnutí.

Citované zákony (9)

Rubrum

21 Cdo 1377/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Matiční č. 730/3, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o "zrušení nezákonných rozhodnutí", vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 271/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2010 č.j. 11 Co 261/2010 - 208, takto:

Výrok

Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2009 č.j. 54 C 271/2004 - 177 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 4.4.2003 (a doplněnou podáními, které došly soudu prvního stupně ve dnech 16.8.2004 a 13.10.2009) se žalobkyně domáhala, aby soud "zrušil pravomocná rozhodnutí, a to rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 18 C 239/1987 ze dne 30.7.1987, usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 61/88, usnesení č.j. 48 E 2034/89, usnesení Krajského soudu Ostrava č.j. 8 Co 307/90, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 23/88 ze dne 25.4.1988, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 23/88 ze dne 9.11.1989, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 594/99, usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 48 E 2035/89 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 C 1033/90, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 40 C 268/89 ze dne 14.12.1989 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.5.1990 č.j. 8 Co 252/90", a aby jí žalovaná zaplatila částku 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% od 5.4.2003 do zaplacení a částku 1.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% od 5.4.2003 do zaplacení "jako majetkovou a nemajetkovou újmu". Žalobu na "zrušení pravomocných rozhodnutí" odůvodnila mimo jiné tím, že "vydaná rozhodnutí byla nezákonná a protiprávní, ona jimi byla poškozena na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod". Okresní soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 4.5.2006 č.j. 54 C 271/2004-74 vyloučil žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč s příslušenstvím k samostatnému řízení a co usnesením ze dne 13.3.2008 č.j. 54 C 271/2004-107, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2008 č.j. 11 Co 498/2008-141, odmítl žalobu na náhradu majetkové újmy ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím - usnesením ze dne 11.12.2009 č.j. 54 C 271/2004-177 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že z podání žalobkyně "nelze zjistit, jaký druh žaloby podle občanského soudního řádu mínila uplatnit", a že "žaloba na zrušení pravomocných rozhodnutí nemá oporu v zákoně"; podání proto jako "neprojednatelné" podle ustanovením § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. odmítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.6.2010 č.j. 11 Co 261/2010-208 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že "z obsahu podání žalobkyně plyne, že brojí proti specifikovaným rozhodnutím bez ohledu na jejich právní moc a vykonatelnost" a že soud "nemůže vydaná pravomocná rozhodnutí, k jejichž zrušení slouží řádné a mimořádné opravné prostředky, rušit". Samotný úmysl žalobkyně dosáhnout zrušení označených rozhodnutí nestačí k tomu, aby žaloba byla projednatelná ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. Proti tomu usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by žaloba byla neprojednatelná, neboť v ní "konkrétně popsala důvody, které ji k podání žaloby vedly", a "formulovala žalobní petit tak, že bylo zřejmé, čeho se domáhá". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je (bez dalšího) dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011 sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.7.2011 sp. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod č. 151 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 větě první o.s.ř. jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.). Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o.s.ř.). V projednávané věci žalobkyně navrhuje zrušení přesně označených rozhodnutí s odůvodněním, že se jedná o "protichůdná a protiprávní rozhodnutí, jimiž byla poškozena její práva". Žaloba obsahuje obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř., řádné označení účastníků řízení, vylíčení rozhodujících skutečností, včetně označení důkazů k jejich prokázání, a není ani pochyb o tom, čeho se žalobkyně domáhá. Podle názoru soudů však projednání žaloby brání to, že "soud již nemůže rušit vydaná pravomocná rozhodnutí" a v důsledku toho je žaloba podle občanského soudního řádu "neprojednatelná" a je třeba ji ve smyslu § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnout. S uvedeným názorem soudů nelze souhlasit. V případě, že žalobě, která obsahuje náležitosti vypočtené v ustanoveních § 42 odst. 4 a § 79 odst.1 o.s.ř., nelze vyhovět (a rozhodnout tak, jak se žalobce domáhá) jen a právě proto, že to neumožňuje hmotné nebo procesní právo, nejde o vadu žaloby, o jejíž odstranění by soud měl usilovat postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.; takovou žalobu soud zamítne. Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 2 v části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen k náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. listopadu 2012 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.

Citovaná rozhodnutí (13)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.