Nejvyšší soud · Usnesení

21 Cdo 1477/2016

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2016-07-14 · ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1477.2016.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby mu stejnou povinnost splnilo alternativně více žalovaných, je neurčitá a pokud vada není odstraněna, musí být žaloba odmítnuta.

Citované zákony (4)

Plný text

21 Cdo 1477/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce M. Ž., zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 1120/43, proti žalovaným 1) České pojišťovně a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, a 2) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze 2, Na Poříčním právu č. 376/1, IČO 00551023, o 398 645 Kč a o náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 8 637 Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 C 27/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2015 č. j. 10 Co 327/2015-76, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2015 č. j. 10 Co 327/2015-76 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4593/2009, který byl uveřejněn pod č. 155 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012 sp. zn. 26 Cdo 2042/2010 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012 sp. zn. 26 Cdo 966/2012 a v nich uvedený právní názor, že žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby mu stejnou povinnost splnilo alternativně více žalovaných, je ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. neurčitá; soud je proto povinen se pokusit postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. o to, aby tato vada žaloby byla odstraněna, a pokud by ani postupem podle § 43 o. s. ř. tato vada nebyla odstraněna, musel by soud žalobu odmítnout (§ 43 odst. 2 o. s. ř.)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. července 2016 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.