21 Cdo 1481/2026

Plný text

21 Cdo 1481/2026-97 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce K. Š., zastoupeného Mgr. Šárkou Oharkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slezská č. 949/32, proti žalované mBank S.A. se sídlem ve Varšavě, Prosta 18, Polská republika, identifikační číslo – REGON 001254524, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 745/24, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 38 C 306/2025, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2026, č. j. 30 Co 67/2026-56, takto: Dovolání žalované se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2026, č. j. 30 Co 67/2026-56, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Přípustnost podaného dovolaní spatřuje žalovaná v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od praxe dovolacího i Ústavního soudu“. V této souvislosti žalovaná dovolacímu soudu předkládá dvě otázky procesního práva, „zda je úplné, určité a srozumitelné označení žalovaného jako organizační složky zahraniční právnické osoby, která nemá právní subjektivitu, při absenci jakýchkoli specifických okolností odstranitelnou vadou žaloby podle § 43 o.s.ř., či zda se jedná o nesplnění podmínky řízení, které je důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř.“, a „zda může soud označit za Žalovaného bez návrhu Žalobce někoho jiného, než koho označil žalobce“.

3. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je (v jeho závěru, že za dané procesní situace bylo na místě vadu žaloby spočívající v nepřesném označení žalované odstranit postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka (zda chybné označení účastníka řízení představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nebo vadu žaloby) byla posouzena jinak.

4. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu již dříve dospěla k závěru, že organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu – nyní právní osobnost). Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv. právní subjektivitu (právní osobnost) a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba, a nikoli její organizační složka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1634/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 945/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010).

5. Jen tehdy, byla-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označena samotná organizační složka zahraniční právnické nebo fyzické osoby, soud řízení podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastaví. V takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení (srov. již výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1220/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1740/2022).

6. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněném pod č. 72/2012 Sb. rozh. obč., byl odstraňován nesoulad projevující se – obecně vzato – v aplikaci dosavadní judikatury a v rozhodovací praxi soudů v případech, kdy je v žalobě za žalovaného – přesně – označen orgán veřejnoprávní korporace (zejména státu nebo obce), jenž sám nemá právní subjektivitu, a nemůže tedy vystupovat svým jménem v právních vztazích, a kdy se žaloba svým obsahem zjevně snaží o uplatnění nároku proti veřejnoprávní korporaci. Poté, co poukázal, že nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými procesními instituty, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1220/96, uveřejněný pod č. 48/1997 v časopise Soudní judikatura), Nejvyšší soud v usnesení formuloval následující právní závěry: „V tomto ohledu jsou nepřehlédnutelné meze ustanovení § 19 o. s. ř., jímž je poměřována podmínka řízení spočívající ve způsobilosti být účastníkem řízení. Ponechají-li se stranou osoby fyzické, slouží citované ustanovení především jako vodítko ke zjištění, který z objektivně určených subjektů může být účasten na řízení a který nikoliv; nepřímo se ale dotýká také případů, byť v tom jeho vlastní smysl nespočívá, kdy označení subjektu (jako účastníka řízení) nemá oporu v reálné skutečnosti. Platí totiž, že označí-li žalobce žalovaného správně a úplně, není vadou žaloby skutečnost, že nemá způsobilost být účastníkem řízení; ta naopak způsobuje nedostatek podmínky řízení. Tak je tomu například jestliže žalobce jakožto žalovanou uvede fyzickou osobu podle § 42 odst. 4, § 79 odst. 1 o. s. ř. správně a úplně, zjistí-li se, že tato osoba před zahájením řízení zemřela nebo v případě, že jako žalovaná uvedená právnická osoba coby subjekt práva dříve zanikla, resp. dosud nevznikla. Zvláštní kategorii, jež se od uvedených příkladů zjevně liší, představují – v obecné poloze – případy, kdy se sice při izolovaném posuzování účastníka, tak jak je označen, naznačuje, že nesplňuje podmínky způsobilosti být účastníkem řízení, nicméně se zřetelem k dalším souvislostem žaloby lze přesto dospět k takové identifikaci žalovaného, která již tuto podmínku splňuje. Právnické osoby totiž svým vnitřním členěním a především nutným určením orgánů, které jednají jejich jménem, vytvářejí typicky předpoklady pro subjektivní – objektivně ovšem nesprávné – ztotožnění určitého článku (orgánu) vnitřní struktury s právnickou osobou jako takovou. Jestliže v konkrétním případě zvolené označení žalovaného objektivně vystihuje takové ztotožnění a vznikne-li tak pochybnost, zda žalobce namísto správného a úplného označení podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. nepoužil k určení právnické osoby – nesprávně – ji reprezentující orgán, otevírá se logická možnost takovou procesní situaci interpretovat nikoliv jako tu, jež se vyznačuje nedostatkem podmínky řízení (nemá-li uvedený orgán způsobilost být účastníkem řízení), ale naopak ji připodobnit nesprávnému označení žalovaného účastníka v žalobě, a tedy i procesní situaci vady žaloby. Vada žaloby pak může spočívat v tom, že žalobce v rozporu s požadavky ustanovení § 42 odst. 4 a 79 odst. 1 o. s. ř. žalovanou právnickou osobu identifikuje zástupně, pomocí jejího určitého organizačního článku. Závěr o takovém nesprávném označení právnické osoby ovšem předpokládá, že v žalobě uvedený ji reprezentující orgán nezaměnitelně určuje právě konkrétní právnickou osobu, a to současně tu, jejíž určení přiměřeně (byť i eventuálně nepřímo) vyplývá i z ostatních částí žaloby, zejména z vylíčení rozhodujících skutkových okolností, resp. má-li v nich potřebnou oporu. O nesprávné označení v uvedeném smyslu půjde především tehdy, jestliže by pojetí orgánu právnické osoby naopak coby samotného žalovaného zakládalo v žalobě logický a věcný rozpor právě mezi takto chápaným určením žalovaného a ostatními v ní uvedenými skutečnostmi. Nesprávnost v označení žalovaného účastníka, jež tedy zahrnuje i nesprávnost takto dovozenou, implikuje postupy soudu ve smyslu § 43 o. s. ř., jež sledují její odstranění. Žalobci přirozeně nelze bránit, aby takovou nesprávnost odstranil sám, bez ingerence soudu.“ 7. Uvedené závěry následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3643/2014, aplikoval též na procesní situaci, v níž byla za účastníka řízení (žalobkyni) označena organizační složka zahraniční právnické osoby. Na jejich podkladě dospěl k závěru, že „[z] žaloby nebylo zřejmé, zda účastníkem řízení měla být zahraniční právnická osoba, uvedená jako pojistitel na návrhu dodatku č. 2 k pojistné smlouvě, označeném jako ‚podklad pro doúčtování pojistného‘, anebo organizační složka této zahraniční právnické osoby, prostřednictvím které tato právnická osoba na území České republiky jedná“, a proto „[j]iž soud prvního stupně měl žalobkyni vyzvat dle § 43 o. s. ř. k odstranění této vady podání“.

8. V projednávané věci se jedná o obdobnou situaci, kterou Nejvyšší soud řešil v usnesení uvedeném v předchozím odstavci. Za žalovaného byla označena organizační složka zahraniční právnické osoby zapsaná v obchodním rejstříku jako mBank S.A., organizační složka, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 27943445. S ohledem na skutečnost, že k žalobě byla připojena pracovní smlouva, dodatek č. 1 k pracovní smlouvě a dohoda o rozvázání pracovního poměru, v nichž je jako zaměstnavatel označena mBank S.A., se sídlem Prosta 18, 00-850 Varšava, Polská republika, zapsaná ve Vnitrostátním soudním rejstříku, sč. zápisu 0000025237, a identifikačním číslem – REGON 001254524, odvolací soud správně dovodil, že je dána vada žaloby spočívající v „nepřesném označení žalovaného“, kterou měl soud prvního stupně odstranit postupem podle § 43 o. s. ř.; byly zde objektivně pochybnosti, zda žalobce při označení žalované neztotožňuje organizační složku zaměstnavatele – právnické osoby s touto právnickou osobou jako takovou a k označení žalované proto použil údaje identifikující tuto organizační složku.

9. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s žalovanou odkazovanými nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 475/13, a ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, s tím rozdílem, že v tam uvedených věcech vyplýval rozpor v označení účastníka řízení v žalobě z jiných skutečností než v projednávané věci. Neodporuje ani odkazovanému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 414/2007, ani rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010, jakož ani usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 357/19, v nichž rozpor v označení účastníka shledán (na rozdíl od projednávané věci) nebyl, protože z obsahu žaloby nevyplývalo, že by žaloba směřovala proti státu a nikoliv proti organizační složce státu (sp. zn. 21 Cdo 414/2007), zástupkyně žalobce výslovně uvedla, že „nežaluje německou právnickou osobu, nýbrž její organizační složku“ (sp. zn. 21 Cdo 1027/2010), resp. Na skutečnost, že žalobkyně chtěla žalovat zahraniční právnickou osobu, nebylo možno usuzovat ani z okolností případu a do spisu založených listin (sp. zn. III. ÚS 357/19).

10. Namítá-li žalovaná, že odvolací soud za žalovanou označuje zahraniční právnickou osobu, aniž by žalobce provedl opravu žaloby, pomíjí, že provedení opravy v označení žalované nepochybně vyplývá z obsahu odvolání, které žalobce podal proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení.

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

12. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 7. 2026 JUDr. Pavel Malý předseda senátu