21 Cdo 1971/2005
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 1971/2005
- ÚS III.ÚS 728/06
Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo rozsudek nižšího soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože se nejedná o návrh na přezkum právního významu, ale o nesouhlas se skutkovými zjištěními. Důvodem bylo, že žalobce se nevyjádřil proti právnímu názoru, ale proti skutečnostem, které nejsou předmětem dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že správnost rozsudku z hlediska skutečností nemůže být přezkoumána dovolacím prostředkem.
Rubrum
21 Cdo 1971/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. V. G., proti žalované K. b., a.s, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 66/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2005, č.j. 14 Co 421/2004-145, takto:
Výrok
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, č.j. 14 Co 421/2004-145, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2004, č.j. 19 C 66/2003-118, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) – dovolatel sice uvádí, že „rozhodnutí byla vydána v rozporu s hmotným právem“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je však zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (že P. D. a H. H. byli oprávněni jednat jménem žalované). Námitky žalobce tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. července 2006 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.