Nejvyšší soud · Usnesení

21 Cdo 2166/2003

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2004-02-03 · ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2166.2003.1

  1. NS 21 Cdo 2166/2003
  2. ÚS III.ÚS 237/04
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud zamítl dovolání žalovaného, protože napadený rozsudek nebyl zásadně nesprávný. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., podle nichž dovolání není přípustné, pokud nejde o zásadní význam. Rozsudek krajského soudu byl původně potvrzen, protože nebyly splněny podmínky pro přípustnost dovolání. Soud uložil žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.075 Kč.

Plný text

21 Cdo 2166/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. Ch., spotřebního družstva, zastoupené advokátem, proti žalovanému S. č. a m. s. d., zájmovému sdružení právnických osob, zastoupenému advokátem, o určení zániku zástavního práva, za účasti C. P. D., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 C 104/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2002 č.j. 13 Co 513/2001-66, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.075,- Kč k rukám advokáta. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14.11.2002 č.j. 13 Co 513/2001-66, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 5.3.2001 č.j. 7 C 104/2000-39 ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - s ohledem na to, že v dovolání byl uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. - zásadní význam (§ 237 odst.3 o.s.ř.). Usnesení o odmítnutí tohoto dovolání proto není odůvodněno (§ 243c odst.2 o.s.ř.). V dovolacím řízení vznikly žalobkyni a vedlejšímu účastníku v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.000,- Kč (srov. § 5 písm.b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16, § 17 odst.2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.), celkem ve výši 3.075,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni a vedlejšího účastníka v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. února 2004 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.