21 Cdo 2200/2002

Rubrum

21 Cdo 2200/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Z. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované G. a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 184/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2002 č.j. 36 Co 37/2002-102, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.5.2002 č.j. 36 Co 37/2002-102 k odvolání žalované potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22.11.2001 č.j. 18 C 184/2000-79, kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dopisem ze dne 20.8.1999 je neplatné, s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.450,- Kč „na účet zástupce žalobce“ a „Českému státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 částku 282,- Kč na státem zálohované svědečné“, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.374,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobce nedošlo k porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem „tak, jak vyžaduje § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“, a že ani nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 59 odst. 2 zák. práce, neboť žalovaná požádala o předchozí souhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce funkčně nepříslušný odborový orgán. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které podáním ze dne 30.10.2002, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 1.11.2002, „vzhledem k ukončení sporu dohodou“ vzala zpět. Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. (ve znění účinném od 1.1.2001 - srov. bod 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dovolací řízení zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném od 1.1.2001), neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy na obranu jeho práva, nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. května 2003 JUDr. Zdeněk Novotný,v.r. předseda senátu