21 Cdo 2404/2014
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 2404/2014
- ÚS IV.ÚS 3025/15
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání prof. RNDr. L. K., DrSc. proti usnesení Městského soudu v Praze se odmítá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud správně dospěl k závěru, že není důvod pro přerušení řízení za účelem podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení občanského soudního řádu, jelikož zjišťování a uvedení údajů o majetku zůstavitelky v dědickém řízení je dáno samotným smyslem dědického řízení a nemůže zakládat rozpor s ústavním pořádkem.
Citované zákony (4)
Plný text
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 3.11.2015 21 Cdo 2404/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po RNDr. D. K., zemřelé dne 26. února 2011, za účasti 1) prof. RNDr. L. K., DrSc., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Láskou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, 2) Ing. Š. K., PhD., 3) MUDr. F. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 410/2011, o dovolání prof. RNDr. L. K., DrSc., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2013, č. j. 24 Co 164/2013-267, takto:
I. Dovolání prof. RNDr. L. K., DrSc. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání prof. RNDr. L. K., DrSc. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2013, č. j. 24 Co 164/2013-267, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k závěru odvolacího soudu o možnosti dospět k názoru, že nepodá návrh Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení § 175m, § 175l a § 175o o.s.ř. pro namítaný rozpor s ústavním pořádkem a že z tohoto důvodu nepřeruší řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1792/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2387/2012, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72, roč. 2013, a dále závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 6. 1995, sp. zn.
I. ÚS 30/94, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 26, ročník 1995) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Závěr odvolacího soudu, že „oprávněnost“ zjišťování a uvedení údajů o majetku zůstavitelky v dědickém řízení vyplývá ze zákona, je dána „samotným smyslem“ dědického řízení a nemůže zakládat rozpor s ústavním pořádkem, je správný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání prof. RNDr. L. K., DrSc. podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. prosince 2014 JUDr. Roman Fiala předseda senátu