21 Cdo 2631/2022

Rubrum

21 Cdo 2631/2022 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2023 Spisová značka:21 Cdo 2631/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:

21. CDO.2631.2022.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Dotčené předpisy:§ 243 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2631/2022-642 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně EKO-UNIBAU a. s. Praha se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Ječná č. 1255/25, IČO 63483866, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Václavská č. 316/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o návrhu na popření pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 82/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2022 č. j. 53 Co 42/2022-584, takto:

Výrok

Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2022, č. j. 53 Co 42/2022-584, se v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2021, č. j. 43 C 82/2020-543, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci; jinak se návrh žalované na odklad právní moci rozsudku městského soudu zamítá.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. 9. 2021, č. j. 43 C 82/2020-543, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 1999, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5243/1999, není po právu, eventuálně, aby byla vyloučena pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 1999, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5243/1999, z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10 (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2022 č. j. 53 Co 42/2022-584, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, se vylučuje pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 1999, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5243/1999, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání a současně navrhla, aby dovolací soud odložil jeho právní moc. Má za to, že nabytím právní moci rozsudku může být velmi závažně ohroženo její majetkové právo vyplývající z její pohledávky zajištěné zástavním právem, která jí byla, ač dosud nepravomocně, přiznána po téměř 20 letech v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002. Pokud by právní moc nebyla odložena, byla by předmětná pohledávka žalované vyloučena z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí v daném exekučním řízení a výtěžek z prodeje by tak nevratně připadl dalším věřitelům v pořadí. V případě, že by dovolací soud přisvědčil argumentům uvedeným v podaném dovolání a rozsudek by zrušil, žalovaná by již neměla jak se svého práva vyplývajícího z předmětné pohledávky domoci. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, dospěl k závěru, že důvody žalované uvedené v jejím návrhu naplňují podmínky pro odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku soudu prvního stupně a vyhověno návrhu žalobce na vyloučení uspokojení pohledávky žalované z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí, a v této části právní moc rozsudku odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání. Ve zbývající části byl návrh žalované na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu zamítnut, neboť v části, v níž bylo výrokem I rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto o potvrzení zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka není ohrožena na svých právech (v této části navíc není dovolání subjektivně přípustné – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2023/98, uveřejněné pod č. 39/2000 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4690/2009), a v případě výroku II, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení, může žalovaná čelit jeho nepříznivým důsledkům návrhem na odklad vykonatelnosti, nikoliv návrhem na odklad právní moci rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 1. 2023 JUDr. Pavel Malý předseda senátu