21 Cdo 2642/2012
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání ve věci dědického řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o výlučném pokračování řízení pouze s jedním pozůstalým. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., podle něhož dovolání není přípustné, pokud rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře. Rozhodnutí bylo považováno za bez zásadního právního významu. Soud také odmítl nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože žalobce neměl právo na náhradu vzhledem k výsledku řízení.
Plný text
21 Cdo 2642/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po M. V., za účasti 1) Ing. P. P., zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. č. 18, a 2) F. V., vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 D 362/2008, o dovolání Ing. P. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010 č.j. 18 Co 170/2010-110, takto:
I. Dovolání Ing. P. P. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.): Dovolání Ing. P. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.9.2010, č.j. 18 Co 170/2010-110, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7.6.2010 č.j. 41 D 362/2008-91, kterým bylo rozhodnuto, že v dědickém řízení bude dále pokračováno pouze s pozůstalým bratrem F. V. a že v dědickém řízení nebude dále jednáno s Ing. P. P., a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 988/96, které bylo uveřejněno pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7.3.2002 sp. zn. 21 Cdo 530/2001, který byl uveřejněn pod č. 81 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.5.2006 sp. zn. 21 Cdo 2600/2005) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání Ing. P. P. podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť Ing. P. P. s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a dalšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2012 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu