21 Cdo 2761/2007

Rubrum

21 Cdo 2761/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) M. V., b) H. V., a c) J. V., jako procesních nástupců po M. V., zemřelém dne 28. srpna 2006, proti žalovanému K. ú. Z. k., o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2002, č.j. 29 Ca 443/2001-18, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 8/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. října 2003, č.j. 1 Co 118, 133/2003-17, takto:

Výrok

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 10. 2003, č.j. 1 Co 118, 133/2003-17, zastavil řízení o žádosti žalobce M. V. na ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř. (výrok I.) s odůvodněním, že o této žádosti bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2003, č.j. 51 C 8/2003-5 (jímž byla žádost zamítnuta), a dále rozhodl, že se odmítá jak odvolání žalobce M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2003, č.j. 51 C 8/2003-7, jímž bylo podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastaveno řízení o jeho podání ze dne 18. 10. 2002, označeném jako „žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2002, č.j. 29 Ca 443/2001-18“, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tak jeho odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, č.j. 51 C 8/2003-11, jímž byl postupem podle ustanovení § 209, § 43 o.s.ř. vyzván k odstranění vad odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2003, č.j. 51 C 8/2003-7 (výrok II.); zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2003, č.j. 51 C 8/2003-7, odvolací soud odůvodnil tím, že odvolání trpí vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat, a že žalobce přes výzvu soudu a poučení o následcích vytýkanou vadu odvolání neodstranil (§ 211 a § 43 o.s.ř.). Odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2003, č.j. 51 C 8/2003-11, posoudil odvolací soud jako nepřípustné [§ 202 odst. 1, § 218 písm. c) o.s.ř]. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 10. 2003, č.j. 1 Co 118, 133/2003-17, podal žalobce M. V. dovolání. Vzhledem k tomu, že žalobce M. V. dne 28. 8. 2006 (v průběhu dovolacího řízení - poté, co podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu) zemřel, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 5. 2007, č.j. 51 C 8/2003-37, které nabylo právní moci dne 1. 6. 2007, podle ustanovení § 107 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce nadále pokračováno s jeho dědici 1) M. V., 2) H. V., a 3) J. V. Dovolací soud proto s uvedenými dědici jako s procesními a právními nástupci dosavadního žalobce M. V. (v postavení nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř.) dále jednal. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za odst.2 o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a a § 75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle § 78d o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.]. V posuzovaném případě žalobci (jako právní nástupci dosavadního žalobce Miloslava Valáška – srov. § 107 odst. 4 o.s.ř.) napadají dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce M. V. na ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř. a odmítnuto jeho odvolání proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2003, č.j. 51 C 8/2003-7, a ze dne 30. 6. 2003, č.j. 51 C 8/2003-11. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto jejich dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. dubna 2008 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu