21 Cdo 2860/2011
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí okresního soudu o dědickém právu pozůstalého syna. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., podle něhož dovolání není přípustné, protože soud prvního stupně nevydal rozhodnutí ve věci samé. Soud vysvětlil, že důvod pro vydědění musí být chování potomka předcházející vydědění, nikoli předpokládané budoucí chování. Náklady dovolacího řízení nebyly náhradně přiznány, protože dovolatelka neprohrála a druhý účastník žádné náklady neměl.
Plný text
21 Cdo 2860/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po O. J., za účasti 1)
I. J., zastoupené Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební č. 856/10, a 2) O. J., zastoupeného JUDr. B. B., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 D 517/2010, o dovolání
I. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2011, č. j. 17 Co 105/2011-47, takto:
I. Dovolání
I. J. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání Ivany Ježkové proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.3.2011, č.j. 17 Co 105/2011-47, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2.2.2011, č.j. 34 D 517/2010-35 (ve správném znění, že pozůstalý syn O. J. je dědicem zůstavitele), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Odvolací soud při posouzení platnosti důvodu vydědění O. J. zůstavitelem v listině o vydědění sepsané vlastní rukou dne 25.5.1989 v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení § 469a obč. zák., ve znění účinném ke dni sepsání listiny o vydědění, tj. ke dni 25.5.1989, v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. právní názor vyjádřený v Závěrech občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k rozhodování soudů i státních notářství v ČSR ze dne 29.12.1984, sp. zn. Cpj 51/84, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1986; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2006, sp. zn. 30 Cdo 1798/2005). Právní názor odvolacího soudu, že důvod pro vydědění nelze spatřovat v budoucím chování potomka a že důvodem vydědění může být pouze chování potomka, které předcházelo vydědění, je správný. Opačný názor nelze úspěšně dovozovat - jak činí dovolatelka - ani z toho, že zůstavitel pořizoval listinu o vydědění v roce 1989 a že „za dané politické situace bylo bez pochyb, že syn se do své vlasti již nevrátí“, neboť - jak vyplývá ze shora uvedené judikatury - uvedený právní názor byl přijat již v době předcházející sepsání listiny o vydědění zůstavitelem v této věci, a je i v současnosti při zásadně stejné právní úpravě jako správný nadále přijímán. Protože dovolání
I. J. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů řízení právo a účastníku Oldřichu Ježkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2012 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu