21 Cdo 2872/2020

Plný text

21 Cdo 2872/2020-352 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněné ARTA REAL, k. s. se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, IČO 26174545, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti povinné České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, pro 6 228 077,19 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 53 EXE 1475/2013 a u soudního exekutora Mgr. Dušana Šnaidera, Exekutorský úřad Praha – západ, pod sp. zn. 174 EX 212/12, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2020 č. j. 10 Co 102/2020-325, takto:

I. Dovolání oprávněné se odmítá.

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2020 č. j. 10 Co 102/2020-325 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud postupoval v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným přímo v projednávané věci [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. 21 Cdo 4543/2018 a v něm uvedený právní závěr, podle kterého na majetek zůstavitele, který se nepodařilo při likvidaci dědictví zpeněžit a o kterém soud rozhodl, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (§ 175u odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – dále jen „OSŘ“), nelze vést exekuci prodejem zástavy k uspokojení pohledávek věřitelů zůstavitele, neboť zástavní právo pravomocným skončením likvidace dědictví zaniklo; byla-li přesto v projednávané věci exekuce prodejem zástavy nařízena, je na místě postupovat podle ustanovení § 268 odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že výkon rozhodnutí prodejem zástavy bude zastaven také tehdy, jestliže zaniklo zástavní právo] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Poukazuje-li dovolatelka ve prospěch svých (opačných) úvah na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008 sp. zn. 20 Cdo 1741/2007, nebere náležitě v úvahu, že uvedené rozhodnutí neřeší otázku, zda k uspokojení pohledávek věřitelů zůstavitele lze vést exekuci prodejem zástavy na „nezpeněžitelný“ majetek zůstavitele, který podle ustanovení § 175u odst. 2 OSŘ připadl státu, nýbrž otázku procesního nástupnictví povinného v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. V části, ve které směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 11. 2020 JUDr. Pavel Malý předseda senátu