21 Cdo 3186/2021
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání zástavní dlužnice se odmítá, protože namítá tzv. jinou vadu řízení, která se týká procesních práv zástavní věřitelky, nikoli zástavní dlužnice. Dlužnice nemůže vznášet námitku, že za věřitelku jednala neoprávněná osoba, jelikož se nejedná o zkrácení jejích procesních práv.
Citované zákony (4)
Rubrum
21 Cdo 3186/2021-100 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci zástavní věřitelky MONETA Money Bank, a. s. se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova č. 1442/1b, IČO 25672720, proti zástavní dlužnici P. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Kormanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, o nařízení soudního prodeje zástavy, o návrhu na vstup nabyvatele práva Portfolio servis s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Podolí, Kaplická č. 903/27, IČO 01556860, do řízení na místo zástavní věřitelky, vedené u Obvodního soudu v Praze 6 pod sp. zn. 19 C 387/2020, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2021 č. j. 53 Co 251/2021-76, takto:
Výrok
Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.
Odůvodnění
Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021 č. j. 53 Co 251/2021-76 je podáno výlučně z důvodu, který zákon jako důvod dovolání nepřipouští, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolatelka – přestože se dovolává „nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem“, které je podle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. jediným způsobilým dovolacím důvodem – prostřednictvím předestřené otázky (zda „je pověření zaměstnance účastníka řízení – akciové společnosti, udělené k procesnímu úkonu menšinou členů jeho představenstva, z nichž ani jeden není jeho předsedou, bez dalšího platné, nebo je procesní úkon učiněný takovým zaměstnancem stižen vadou, kterou je možno odstranit postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř., a do doby jejího odstranění není možné o takovém procesním úkonu rozhodnout“) namítá tzv. jinou vadu řízení, v jejímž důsledku však mohlo dojít k porušení procesních předpisů ve vztahu k zástavní věřitelce, nikoli zástavní dlužnici. Dovolatelce (jakožto zástavní dlužnici) proto ani nepřísluší vznášet námitku, že za zástavní věřitelku (právnickou osobu) jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna podle § 21 o. s. ř., neboť se nejedná o pochybení, jež by znamenalo zkrácení procesních práv zástavní dlužnice. Dovolací soud v tomto směru odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi, která se ustálila v závěru, že zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. c) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přísluší namítat pouze té straně řízení, jejíž procesní práva mohla být touto vadou zkrácena, nikoli protistraně, a že k takové vadě (je-li dovolání přípustné) přihlíží dovolací soud, pouze týká-li se dovolatele (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 33 Odo 1186/2006, ze dne 22. 3. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2218/2008, ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 33 Cdo 98/2009 nebo ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4673/2016); uvedené závěry lze nepochybně aplikovat též na jiná porušení procesních práv zkracujících jen jednu stranu řízení, která mají povahu tzv. jiné vady řízení. Újma z tohoto případného procesního nedostatku by totiž mohla vzniknout výhradně zástavní věřitelce, a nikoli zástavní dlužnici, která se jej tudíž nemůže dovolávat ke svému prospěchu (přiměřeně viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1190/99, uveřejněné pod č. 68 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, a ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 29 Cdo 2953/2000). Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002 sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní moci. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 1. 2022 JUDr. Pavel Malý předseda senátu