21 Cdo 359/2015

Plný text

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 7.3.2017 21 Cdo 359/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní lán č. 1328/6, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí č. 162/3, IČO 75032333, zastoupenému JUDr. Martinem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Výstaviště č. 67, o vydání 370 ks stravenek a o 1.380,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 32/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2014, č. j. 23 Co 274/2013-252, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. 23 Co 274/2013-252 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozhodující otázce (zda se lze žalobou domáhat náhrady škody podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, uvedením v předešlý stav) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. Sborník Nejvyššího soudu III o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodiněprávních, SEVT Praha 1980, s. 77, stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. Cpjn 4/2004, odůvodnění bodu IX, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2004, pod č. 85, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2343/2003, uveřejněného pod číslem 74 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1674/2003) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; ostatní dovolatelkou označené právní otázky (i kdyby nebyly odvolacím soudem správně posouzeny) nemohou na správnosti posouzení rozhodující otázky ničeho změnit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. dubna 2015 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu