21 Cdo 3604/2008
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 3604/2008
- ÚS II.ÚS 2662/09
Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve věci určení ležící pozůstalosti. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., konstatující, že rozhodnutí odvolacího soudu není právně zásadní. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo v souladu s ustálenou judikaturou a nemá zásadní význam pro právní jistotu. Soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla přiznána, protože žalobce nebyl úspěšný.
Plný text
21 Cdo 3604/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. A. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o určení ležící pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 52/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. února 2008, č. j. 10 Co 223/2007-254, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.2.2008, č. j. 10 Co 223/2007-254, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11.12.2006, č. j. 7 C 52/2006-195, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008; stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, sp. zn. 24 Co 139/94, uveřejněné v časopise Ad Notam č. 3, ročník 1995; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 3 Cdon 677/96; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.12.1996, sp. zn.
I. ÚS 260/96) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. července 2009 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.