21 Cdo 3680/2008
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 3680/2008
- ÚS IV.ÚS 2665/09
Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve věci určení ležící pozůstalosti. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou a nemá právně zásadní význam. Dovolání nebylo považováno za přípustné, protože nebylo splněno kritérium zásadního právního významu. Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla přiznána, protože žalobce nebyl úspěšný.
Plný text
21 Cdo 3680/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. A. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. O., státnímu podniku, zastoupenému advokátkou, o určení ležící pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 51/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. dubna 2008, č. j. 10 Co 248/2007-166, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.4.2008, č. j. 10 Co 248/2007-166, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11.12.2006, č. j. 7 C 51/2006-125, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008; stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, sp. zn. 24 Co 139/94, uveřejněné v časopise Ad Notam č. 3, ročník 1995; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 3 Cdon 677/96; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.12.1996, sp. zn.
I. ÚS 260/96) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. července 2009 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.