21 Cdo 3757/2008

Plný text

21 Cdo 3757/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. A. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu B. n. O., se sídlem městského úřadu v B. n. O., zastoupenému advokátkou, o určení ležící pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 48/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2008, č. j. 10 Co 143/2007-158, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.307,- Kč k rukám advokátky. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.2.2008, č. j. 10 Co 143/2007-158, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13.10.2006, č. j. 9 C 48/2006-111, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008; stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, sp. zn. 24 Co 139/94, uveřejněné v časopise Ad Notam č. 3, ročník 1995; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 3 Cdon 677/96; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.12.1996, sp. zn.

I. ÚS 260/96) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 5.000,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 5.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 1.007,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 6.307,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. července 2009 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu