Nejvyšší soud · Usnesení

21 Cdo 3834/2008

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-09-24 · ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3834.2008.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti rozhodnutí nižších soudů o určení dědické nezpůsobilosti. Soud se opřel o ustálenou judikaturu, podle níž rozhodnutí odvolacího soudu nemá právní význam zásadního charakteru. Dovolání nebylo považováno za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Proti rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek.

Plný text

21 Cdo 3834/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce F. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. S., o určení dědické nezpůsobilosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 96/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 21 Co 402/2007-68, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 21 Co 402/2007-68, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.5.2007, č. j. 20 C 96/2006-54, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.6.1982, sp. zn. Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1982; rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.10.1982, sp. zn. 3 Cz 32/82, uveřejněný ve Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR, díl IV, str. 751; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1997; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2007, sp. zn. 21 Cdo 2561/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 112, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 980/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 46, ročník 2008; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.7.1998, sp. zn. 2 Cdon 1173/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 164, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 7, ročník 2009) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. září 2009 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (6)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.