21 Cdo 3898/2010

Plný text

21 Cdo 3898/2010; 21 Cdo 4414/2010 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 7. 2011 Spisová značka:21 Cdo 3898/2010; 21 Cdo 4414/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:

21. CDO.3898.2010.1; ECLI:CZ:NS:2011:

21. CDO.4414.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 o. s. ř. § 238a o. s. ř. § 239 o. s. ř. § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3898, 4414/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce S. M., proti žalované Psychiatrické léčebně Šternberk, příspěvkové organizaci se sídlem ve Šternberku, Olomoucká č 1848/173, IČO 00843954, o „návrhu na zahájení řízení ve věcech voleb“ a o „žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost“ podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2009, č. j. 12 Co 56/2009-212, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 7 Nc 106/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 12 Co 958/2007-125, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 12 Co 422/2009-285, ve znění usnesení ze dne 18. června 2010, č. j. 12 Co 422/2009-290, takto : I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 11. 2007, č. j. 12 Co 958/2007-125, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2010, č. j. 12 Co 422/2009-285, ve znění usnesení ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 Co 422/2009-290, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) : Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 11. 2007, č. j. 12 Co 958/2007-125, ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2007, č. j. 7 Nc 106/2002-109 (o odmítnutí podání žalobce doručeného Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 12. 2001, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Nc 106/2002), Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 věty třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] zastavil, neboť dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení a přes řádně doručenou výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti ve stanovené lhůtě (ani dosud) nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o. s. ř. neodstranil. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2010, č. j. 12 Co 422/2009-285, ve znění usnesení ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 Co 422/2009-290, jímž bylo podle ustanovení § 211 a § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 9. 2009, č. j. 7 Nc 106/2002-253 (kterým bylo zastaveno řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost zahájené podáním došlým soudu dne 27. 5. 2009, řízení o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů zahájené podáním došlým soudu dne 27. 5. 2009 a řízení o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů zahájené podáním došlým soudu dne 11. 8. 2009) není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), když dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, které bylo uveřejněno pod č. 72 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. července 2011 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu