21 Cdo 4114/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve věci určení zástavního práva na nemovitosti. Soud se opřel o ustálenou judikaturu a uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu není právně zásadní. Dovolání nebylo považováno za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. v souladu s předchozími rozhodnutími Nejvyššího soudu. Náklady řízení nebyly náhradou přiznány žalobkyni ani žalované, protože žalobkyně neprohrála a žalované neměly náklady.
Plný text
21 Cdo 4114/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně C. a. s. d., zastoupené advokátkou, proti žalované S. D., a.s., o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 55/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2008, č. j. 57 Co 338/2007-233, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.1.2008, č.j. 57 Co 338/2007-233, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 14.2.2007, č.j. 10 C 55/99-183, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.1999, sp.zn. 21 Cdo 328/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 48, ročník 2000; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2001, sp.zn. 29 Cdo 2512/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 1, ročník 2002; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.8.2004, sp.zn. 21 Cdo 2074/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 169, ročník 2004) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. dubna 2009 JUDr. Roman Fiala , v. r. předseda senátu