21 Cdo 4306/2014

Plný text

21 Cdo 4306/2014 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2015 Spisová značka:21 Cdo 4306/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:

21. CDO.4306.2014.4 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Exekuce Přípustnost dovolání Rozhodčí doložka Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4306/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněné ULMA Construcción CZ, s. r. o. se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Průmyslová č. 1009, IČO 48584380, zastoupené Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem se sídlem v Turnově, Palackého č. 211, proti povinné THT – Build, s. r. o. se sídlem v Brně, Svatopetrská č. 536/20, IČO 27711285, pro 72.286,24 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Aleše Bursy, Exekutorský úřad Mladá Boleslav, pod sp. zn. 172 EX 631/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2014, sp. zn. 20 Co 14/2014, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 20 Co 14/2014, jímž mimo jiné bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Aleše Bursy, Exekutorský úřad Mladá Boleslav, ze dne 3. 12. 2013, č. j. 172 EX 631/2013-10, o zamítnutí exekučního návrhu oprávněné, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce transparentnosti způsobu výběru rozhodce právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, z okruhu osob, s nimiž právnická osoba dlouhodobě spolupracuje a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, a k otázce přezkumu pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu vydaného od 1. 4. 2012, kdy došlo ke změně zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, zákonem č. 19/2012 Sb., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, č. j. 26 Cdo 3662/2014-51) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. května 2015 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu