21 Cdo 438/2026

Rubrum

21 Cdo 438/2026-450 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců 1) E. B., a 2) J. M. B., obou zastoupených Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, proti žalovanému F. L. se sídlem ve Světlé Hoře, Světlá č. 389, IČO 71945768, zastoupenému Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem v Opavě, Partyzánská č. 1565/18, o opravu díla, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 18 C 79/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. října 2025, č. j. 11 Co 73/2025-427, takto:

Výrok

Dovolání žalovaného se odmítá.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 11 Co 73/2025-427, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 11. 2024, č. j. 18 C 79/2020-369, ve výroku I, v rozsahu, ve kterém byl žalovaný povinen opravit vady díla spočívající ve vadě vychýlení severní gabionové stěny nacházející se na rozhraní pozemků žalobců parc. č. XY a sousedních pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, vyjma lhůty k plnění; ohledně lhůty k plnění jej změnil tak, že lhůta k plnění se stanoví do 6 měsíců od právní moci rozsudku, a výrokem II rozsudek okresního soudu ve zbývajícím rozsahu výroku I ohledně povinnosti žalovaného opravit vady díla spočívající ve vadě sedání úhlové železobetonové opěrné stěny u vířivky nacházející se na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a ve výrocích II a III zrušil a ve stejném rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 občanského zákoníku, že dílo (stavba severní gabionové stěny) vykazuje vady spočívající v nesprávném konstrukčním řešení gabionové opěrné stěny, přičemž se jedná o vadu, která existovala již od jejího vzniku, že za vady tohoto díla odpovídá žalovaný jako jeho zhotovitel a že vada spočívající ve vychýlení severní gabionové stěny byla vytknuta a reklamována až e-mailem ze dne 1. 8. 2018, nikoli reklamací provedenou dopisem ze dne 12. 9. 2016. Odvolací soud dospěl k závěru, že úmyslem žalobců bylo listinou ze dne 12. 9. 2016 reklamovat posunutí gabionového oplocení u bazénu a vyboulení gabionového oplocení na severní straně z vnitřní strany ze zahrady, ze směru od gabionové zídky u bazénu, nikoli z vnějšku (což je vada, která je předmětem tohoto řízení). Závěr soudu prvního stupně o odpovědnosti žalovaného za vadu díla stavby severní gabionové stěny a jeho povinnosti odstranit tuto vadu díla shledal odvolací soud správným a rozsudek v této části potvrdil.

2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přípustnost dovolání spatřoval v tom, že soud se jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a jednak má být řešená právní otázka posouzena jinak. Uvedl, že závěr, že předmětná vada, kterou se žalobci domáhali v řízení odstranit, byla reklamována až emailem žalobců dne 1. 8. 2018, je v extrémním rozporu se zjištěným skutkových stavem, neboť skutkový závěr, že žalobci reklamovali reklamací ze dne 12. 9. 2016 vadu spočívající ve vyboulení gabionového oplocení na severní straně z vnitřní strany plotu směrem do zahrady, je nesprávný a nelogický, když vyboulení gabionového oplocení dovnitř zahrady by muselo být stále viditelné, neboť žalovaný tuto vadu neodstranil, nebylo však zjištěno žádným ze znaleckých posudků. Takové vyboulení není možné technicky a není ani patrné z přiložené fotografie. Protože žalobci podali žalobu až dne 30. 3. 2020, jsou uplatněné nároky promlčené. Dále namítl, že soud prvního stupně ani soud odvolací nevyčerpaly celý předmět řízení, čímž řízení zatížily zásadní procesní vadou. Navrhl, aby dovolací soud výrok I rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, zároveň učinil návrh, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

3. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání mají za nepřípustné, neboť nesplňuje zákonem stanovené náležitosti a že žalovaný žádá přezkum skutkových zjištění a jejich hodnocení ze strany soudů. Navrhli proto, aby dovolací soud dovolání žalovaného i jeho žádost o odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku odmítl.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

7. Dovolání není přípustné, neboť (jak namítá dovolatel) se v posuzované věci nejedná o výjimečný případ, v němž skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

8. Dovolatel namítá nesprávnost závěru, že reklamací ze dne 12. 9. 2016 byla reklamována vada spočívající ve vyboulení gabionového oplocení na severní straně z vnitřní strany plotu směrem do zahrady, a uvádí, že tento závěr je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Přesto, že dovolatel neuvádí judikaturu, dle které tato námitka zakládá přípustnost dovolání, z obsahu dovolání je zřejmé, že jde o závěry Ústavního soudu prezentované například ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněném pod č. 460/2017 Sb., nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutečnou vůlí (úmyslem) žalobců bylo listinou ze dne 12. 9. 2016 reklamovat posunutí gabionového oplocení u bazénu a vyboulení gabionového oplocení na severní straně z vnitřní strany ze zahrady, přičemž úmysl žalobců vyplývá z fotodokumentace přiložené k reklamaci, která zachycuje nadzemní část gabionové stěny ve směru dovnitř zahrady, a ani žalovaný z ní nemohl dospět k závěru, že by byla reklamovaná vnější strana severní gabionové zdi, dále z toho, že byla reklamována nadzemní část stěny, zatímco vada, která je předmětem tohoto řízení, projevující se deformací a posunem celé gabionové zdi na vnější straně, zahrnuje taktéž část, která je pod úrovní terénu viditelného z vnitřní strany pozemků žalobců, dále tento závěr podpořil svědek M. Dovolací soud v projednávané věci neshledal, že by závěr odvolacího soudu spočíval v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nebo že by hodnocení důkazů bylo založeno na libovůli (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, a jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), nýbrž byl v dané věci přesvědčivě a logicky odůvodněn. Skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů na poli dokazování či v důsledku jiného svévolného postupu odvolacího soudu.

10. Vyhodnocení je výsledkem interpretace reklamace ze dne 12. 9. 2016 podle ustanovení § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; k uvedenému dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi zaujímá stanovisko, dle kterého výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu jednání (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o? s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu – nyní právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, z recentních rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1820/2024). Uvedené však dovolatel v dovolání nenamítá.

11. Dovolatel tak předkládá vlastní skutkové hodnocení, rozdílné od hodnocení soudů; správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

12. Námitka dovolatele, že soudy nevyčerpaly celý předmět řízení, když nerozhodly o žalobních požadavcích specifikovaných pod výrokem I písm. e) a písm. f) žaloby, přípustnost dovolání také nezakládá. Postup soudu a účastníků řízení pro případ, že ve výroku rozsudku, kterým se řízení končí, v rozporu s ustanovením § 152 odst. 2 větou první o. s. ř. nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení, je upraven v ustanovení § 166 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010). Právní úprava přitom vylučuje možnost napadnout odvoláním to, že soud nerozhodl o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, tedy „nevydání“ příslušného rozhodnutí ve výroku rozsudku (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Již pojmově nelze podat odvolání proti výroku, který nebyl vydán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 44/99, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2, pod č. C 123). Nelze-li procesní vadu spočívající v nevyčerpání celého předmětu řízení uplatnit cestou odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, postrádajícímu příslušný výrok, pak ji nelze uplatnit ani dovoláním; dovoláním lze napadnout toliko rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neexistující výrok rozhodnutí odvolacího soudu předmětem dovolacího přezkumu být nemůže (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1244/97) a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné není (§ 236 odst. 2 o. s. ř.) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2208/2017, ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 792/2018, nebo ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3103/2020].

13. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

14. O náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

15. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sb. rozh. obč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu