21 Cdo 466/2018

Plný text

21 Cdo 466/2018-155 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce V. B., narozeného XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, zastoupeného Mgr. Alešem Zdráhalou, advokátem se sídlem v Olomouci, Přerovská č. 486/33, proti žalovaným 1) V. B., narozené XY, bytem XY a 2) Z. B., narozenému XY, bytem XY, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 34 Nc 302/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2017 č. j. 56 Co 184/2017-121, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2017 č. j. 56 Co 184/2017-121 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je - z pohledu uplatněného dovolacího důvodu - v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5903/2016, ve kterém byl vyjádřen právní názor, že není-li vyhověno návrhu jednoho z rodičů na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství a je-li zároveň návrh na popření otcovství podán po uplynutí zákonem stanovené popěrné lhůty, nemůže soud postupovat jinak, než že takový návrh na popření otcovství zamítne, a to aniž by se dále zabýval konkrétními okolnostmi případu; takový postup přitom nelze považovat za rezignaci na zjišťování nejlepšího zájmu dítěte, neboť samotná právní úprava popírání otcovství je odrazem zákonodárcem provedeného vážení zájmu dítěte a zájem dítěte je dále též zjišťován při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Jestliže žalobce ve svém dovolání dále napadá právní závěry odvolacího soudu ohledně posouzení nejlepšího zájmu dítěte, pak přehlíží, že v dovolání namítá nesprávnost řešení právní otázky, na níž odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil. Právní závěry ohledně posouzení nejlepšího zájmu dítěte byly přijaty již v samostatném usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2016 č. j. 34 Nc 302/2016-75, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2017 č. j. 56 Co 494/2016-90, kterým byl zamítnut dovolatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty, a proti němuž bylo dovolání přípustné, na čemž nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté odvolacím soudem. Chtěl-li dovolatel cestou dovolaní brojit proti právním závěrům vysloveným v usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, měl podat dovolání přímo proti tomuto usnesení; pokud tak neučinil, nemůže proti právním závěrům přijatým v usnesení brojit podáním dovolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na popření otcovství. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 9. 2019 JUDr. Lubomír Ptáček, PhD. předseda senátu