21 Cdo 4738/2016

Plný text

21 Cdo 4738/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Hlavního města Praha se sídlem magistrátu v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Karlovo náměstí č. 287/18, proti žalovanému M. Š., zastoupenému Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Komořanská č. 63/42, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 40/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2016 č. j. 23 Co 201/2016-62, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016 č. j. 23 Co 201/2016-62 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000 sp. zn. 20 Cdo 723/2000, které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4951/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4675/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Odvolací soud se neodchýlil ani od závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3853/2015, z jehož odůvodnění vyplývá, že nenastaly-li soluční účinky složení plnění (předmětu závazku) do úschovy (účinky splnění dluhu), nemají příjemce nebo přihlašovatel právo na vydání předmětu úschovy, i když o ně požádali, a nemohou se ani (ve smyslu ustanovení § 185e o. s. ř.) úspěšně domáhat, aby bylo tomu, kdo vydání předmětu úschovy příjemci nebo přihlašovateli odporuje, uloženo souhlasit s tímto vydáním, nikoli však to, že – jak z tohoto usnesení dovozuje dovolatel - řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy zahájené podáním žaloby musí být v takovém případě zastaveno. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2017 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu