Nejvyšší soud · Usnesení

21 Cdo 505/2017

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2017-04-25 · ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.505.2017.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odpadla překážka pro přerušení řízení, jelikož trestní věc podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku byla odložena.

Citované zákony (4)

Plný text

21 Cdo 505/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce ZEOP, s. r. o. se sídlem v Praze 4 - Chodově, Hrdličkova č. 2206/5, IČO 65412711, zastoupeného Mgr. Pavlem Štembrokem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, proti žalovaným 1) Mgr. N. Š. a 2) Mgr. K. L., oběma zastoupeným Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem se sídlem v Ivančicích, Drůbežní trh č. 89/1, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 100/2008, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2016 č. j. 21 Co 282/2015-350, takto: Dovolání žalovaných se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2016 č. j. 21 Co 282/2015-350 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v závěru, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 31. 7. 2015 č. j. KRPA-131760-61/TČ-2014-001493, jímž byla odložena trestní věc podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit podezřelá JUDr. J. V., odpadla překážka, pro kterou bylo v projednávané věci přerušeno řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009 sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 a v něm vyjádřený závěr, že soud je v občanském soudním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, že soud je vázán výrokem rozsudku vydaného v trestním řízení, nikoli jeho odůvodněním, že však není oprávněn zkoumat věcnou správnost výroku takového rozhodnutí, ani procesní postup vedoucí k příslušnému rozhodnutí; k pokračování řízení po odpadnutí jeho překážky spočívající v trestním řízení srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015 sp. zn. 23 Cdo 4119/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. dubna 2017 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.