21 Cdo 5508/2016
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 5508/2016
- ÚS I.ÚS 1571/17
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ohledně předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Dovolatel navíc zpochybňoval skutková zjištění, což není přípustný dovolací důvod.
Citované zákony (4)
Plný text
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 25.7.2017 21 Cdo 5508/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně č. 168, proti žalované SERVIS MAHA s. r. o. se sídlem v Praze 6, Vokovicích, Nad Bořislavkou č. 515/58, IČO 62580183, o 915.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 186/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2016, č. j. 62 Co 186/2016-119, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, č. j. 62 Co 186/2016-119, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k předpokladům pro osvobození účastníka od soudních poplatků a k jeho povinnosti prokázat věrohodným způsobem soudu své poměry rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, které bylo uveřejněno pod č. 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, předestírá-li vlastní skutkové závěry (že „se majetkové poměry žalobce rapidně zhoršily“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků“)], v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. března 2017 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.