21 Cdo 561/2026

Plný text

21 Cdo 561/2026-194 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce M. Ch., zastoupeného Mgr. Lydií Lamáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská č. 121/1, proti žalovaným 1)

I. D., 2) D. D., oběma zastoupeným JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská č. 1018/1 a 3) M. D., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 146/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2025, č. j. 17 Co 164/2025-164, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2025, č. j. 17 Co 164/2025-164, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Dovolatel vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a namítá, že existuje-li důvod hodný zvláštního zřetele, pro který je prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku důvodné, měl by se jím soud zabývat. Dále namítá, že automatickým odepřením přístupu k soudu, bez ohledu na důvody, soud dovolateli znemožňuje výkon práva na soudní ochranu. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za řádně neodůvodněné a v rozporu s dosud publikovanou judikaturou, která vymezuje důvody, pro které je prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku důvodné.

3. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, ze dne 20. 12. 2018, sen. zn. 29 ICdo 152/2018, ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2111/2020, nebo ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod č. 30/2020 Sb. rozh. obč.).

4. Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, respektive že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. bod 14 usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a další usnesení Ústavního soudu zde uvedená). Lze též poukázat na plenární nález ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, v němž Ústavní soud uvedl, že „v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu“.

5. Judikatura Nejvyššího soudu je v této souvislosti ustálena rovněž v závěru, že pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod č. 76/2022 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 28 Cdo 1384/2025, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20).

6. Ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu plyne, že lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je propadnou soudcovskou lhůtou procesní povahy. Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55 o. s. ř. věta druhá, § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18). Prominutí zmeškání lhůty s účinky podle § 58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských podle § 55 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001, ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4629/2018, nebo ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020).

7. Ústavní soud ve svém rozhodování opakovaně zdůraznil, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby svou povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh v určené lhůtě (stanovené v přiměřené délce) řádně splnil. Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je přitom do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání, dovolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní, propadné) lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. již uvedený nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I ÚS 1335/18, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I ÚS 1680/18, nebo ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18).

8. V projednávané věci vyšly soudy ze zjištění, že žalobce podal proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 3. 2025, č. j. 6 C 146/2023-131, odvolání, aniž současně zaplatil soudní poplatek. Soud prvního stupně proto žalobce usnesením ze dne 13. 5. 2025, č. j. 6 C 146/2023-147, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy (usnesení) s poučením, že v případě nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží; soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit. Výzva (usnesení) k zaplacení poplatku byla žalobci, respektive jeho zástupkyni, doručena dne 13. 5. 2025 a posledním dnem pro zaplacení soudního poplatku byla středa 28. 5. 2025. Žalobce soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě, tj. do 28. 5. 2025, neuhradil (na účet soudu byl připsán dne 29. 5. 2025). Odvolací soud (shodně se závěrem soudu prvního stupně) uzavřel, že žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek za odvolání neuhradil, neboť k zaplacení soudního poplatku dochází až jeho připsáním na účet soudu, ani nesdělil žádné okolnosti ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Okresní soud tudíž nepochybil, pokud odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. Závěr odvolacího soudu je tak zcela v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

9. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že namítá-li dovolatel ve svém podání rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s „dosud zákonodárcem publikovanou judikaturou“, může být tato námitka způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „dosud publikované judikatury“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).

10. K podání dovolatele ze dne 20. 3. 2026, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 23. 3. 2026, dovolací soud již nepřihlížel, neboť dovolání může být doplněno o zákonem požadované náležitosti pouze v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 6. 2026 Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu