21 Cdo 634/2026

Plný text

21 Cdo 634/2026-395 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce DOLS-výroba Dveří, Oken, Listovních schránek, a. s., se sídlem v Šumperku, Nemocniční č. 734/13, IČO 25391941, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti žalovanému 4P INVEST, s. r. o., se sídlem v Brumově-Bylnici, Kloboucká č. 1411, IČO 27740498, zastoupenému JUDr. Martinem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova č. 709/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 379/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. září 2025, č. j. 27 Co 59/2024-368, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 167,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Štěpánka, advokáta se sídlem v Olomouci, Krapkova č. 709/4. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2025, č. j. 27 Co 59/2024-368, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Namítá-li dovolatel, že dosud zastávaný závěr v ustálené judikatuře dovolacího soudu, že nárok na zaplacení ceny díla zhotoviteli vznikne až splněním dvou předpokladů, a to potvrzením soupisu provedených prací a protokolu o odevzdání a převzetí díla, by měl být přehodnocen, neboť za situace, kdy generální dodavatel cenu díla od investora obdržel, není absence splnění zákonných podmínek soupisu provedených prací a potvrzení o odevzdání a převzetí díla mezi subdodavatelem a generálním dodavatelem nezbytnou podmínkou pro nárok na úhradu ceny díla, tedy domáhá-li se tak „tzv. overrulingu se zřetelem na judikaturu, které se dosud soudy v této právní záležitosti dovolávaly“, přičemž v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1168/2011, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, pak přehlíží, že na uvedené právní otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Na to byl ostatně upozorněn již odvolacím soudem (srov. odstavec 32 odůvodnění napadeného rozsudku). Předmětem tohoto řízení je nahrazení projevu vůle žalovaného, tedy posouzení, zda byly splněny podmínky, za nichž je žalovaný povinen podepsat žalobcem předložené listiny (soupis provedených prací a protokol o předání a převzetí díla), a nikoli posouzení, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Tato posléze uvedená otázka byla předmětem jiného (pravomocně skončeného) řízení vedeného mezi týmiž účastníky u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 37/2021. Právní otázka, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (na níž není založeno), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže.

3. Uvádí-li dovolatel, že „dopad overrulingu“ do „tohoto sporu“ by měl být takový, že pokud dílo převzal objednatel, pak ve vztahu generální dodavatel – subdodavatel by „nemělo být ničeho dalšího zkoumáno a bez dalšího by měl být nahrazen projev vůle žalovaného, protože jedině takovéto řešení plně odpovídá zásadám poctivého obchodního styku“, pomíjí závěry ustálené judikatury dovolacího soudu, z nichž vyplývá, že pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (v daném případě protokolární předání), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007), a že skutečnost, že objednatel zhotovené dílo, jež se stalo součástí celé stavby, následně předal dalšímu objednateli, který celé dílo převzal a uhradil jeho cenu včetně cen všech subdodávek, nenahrazuje protokolární předání a převzetí díla a dílo tím nelze považovat za provedené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2379/2014). Uvedené závěry přijaté k výkladu právní úpravy smlouvy o dílo v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013) se uplatní i v poměrech současné právní úpravy tohoto institutu v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, uveřejněný pod č. 61/2021 Sb. rozh. obč.).

4. Závěr soudů, že odmítnutí žalovaného podepsat soupis provedených prací a protokol o předání a převzetí díla předložené žalobcem není výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, vychází ze zjištění, že žalobce dosud nesplnil to, k čemu se ve smlouvě o dílo zavázal (viz odst. 44 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

5. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalobce, kterou brojí proti tomu, že odvolací soud nepřipustil jím navrženou (v odvolacím řízení třetí) změnu žaloby. Tato námitka není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž námitkou, že řízení u odvolacího soudu je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě (byla-li skutečně dána) však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – splněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).

6. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 7. 2026 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu