21 Cdo 708/2026

Rubrum

21 Cdo 708/2026-325 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně SALIT spol. s r. o. se sídlem v Praze 3, Kubelíkova č. 1224/42, IČO 29132983, zastoupené JUDr. Michalem Kociánem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2133/138, proti žalované Hradecká Letecká Servisní s. r. o. se sídlem v Hradci Králové, Jana Černého č. 541, IČO 27549241, zastoupené Mgr. Lukášem Kubcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Klicperova č. 1266/1, o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 861 766,80 Kč s příslušenstvím a 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 134/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2025, č. j. 47 Co 67/2025-297, takto:

Výrok

I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu v části směřující proti výroku I v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku u Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2025, č. j. 13 C 134/2023-239, v části výroku o věci samé o zamítnutí vzájemného návrhu na zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v části směřující proti výroku II rozsudku krajského soudu se odmítá.

II. Rozsudek krajského soudu s výjimkou části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku u Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2025, č. j. 13 C 134/2023-239, v části výroku o věci samé o zamítnutí vzájemného návrhu co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2025, č. j. 13 C 134/2023-239, s výjimkou části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí vzájemného návrhu co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 66/2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 117 445 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení ceny díla – pokládky strojně hlazené drátkobetonové podlahy. V žalobě uvedla, že plocha o velikosti přibližně 5 % vzhledem k celku vykazovala nižší kvalitu, že však tuto skutečnost uznala a navrhla opravu, žalovaná však odmítla dílo převzít a žalobkyni již na stavbu nevpustila. Žalobkyně má za to, že odstoupení žalované od smlouvy nebylo v souladu s § 2593 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), proto žalobkyně provedené dílo vyúčtovala fakturou znějící na částku 1 117 445 Kč, která byla splatná dne 15. 10. 2020, žalovaná však cenu odmítla zaplatit.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť dílo nebylo dokončeno a předáno. Žalovaná má za to, že došlo k podstatnému porušení smlouvy, neboť dodaný beton nesplňuje objednané parametry a trpí podstatnou pevnostní vadou, proto vyzvala žalobkyni k opravě díla, poté dne 10. 9. 2020 odstoupila od smlouvy. Následně žalovaná v řízení vznesla protinávrh (nakonec) na zaplacení 861 766,80 Kč s příslušenstvím a 1 000 000 Kč, sestávající z: - náhrady škody ve výši 465 278 Kč – přebroušení celé podlahy a nátěru celé podlahy; tyto náklady představují náklady na odstranění zhotovitelem nekvalitně provedených prací, když je dle žalované nesporné, že dílo nebylo dokončeno a z části bylo realizováno vadně; - slevy 100 000 Kč z ceny díla; - náhrady nákladů na provedení Schmidtovy zkoušky ve výši 18 488 Kč; - nároku na ušlý zisk ve výši 278 000 Kč, a to za ušlé nájemné, které měla žalovaná nasmlouvané za parkování letounů, avšak pronájem nemohl začít v důsledku posunutí termínu kolaudace; - náhrady škody ve výši 1 000 000 Kč za znehodnocení stavby, neboť je hala do konce své životnosti dotčena pevnostní vadou podlahové desky.

3. Usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 13 C 66/2021-323, byl tento vzájemný návrh vyloučen k samostatnému řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 134/2023.

4. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 1. 2025, č. j. 13 C 134/2023-239, vzájemný návrh zcela zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

5. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 11. 2025, č. j. 47 Co 67/2025-297, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná nárok téměř v celém rozsahu odvozuje od náhrady škody, kterou jí žalobkyně způsobila porušením právní povinnosti, základní předpoklad vzniku nároku na náhradu škody (existence závazku žalobkyně vůči žalované, z jehož porušení měla škoda žalované vzniknout) však nebyl naplněn, neboť závazek žalobkyně zhotovit dílo zanikl v důsledku jednání žalované, která v průběhu provádění díla žalobkyni zabránila v přístupu na místo, neumožnila jí dílo řádně dokončit, případně odstranit nedostatky a dokončení díla provedla prostřednictvím jiných osob. Protože závazek žalobkyně zhotovit dílo zanikl, neexistuje povinnost, z jejíhož porušení by mohla žalované vzniknout škoda, a nároky žalované z titulu náhrady škody byly soudem prvního stupně správně zamítnuty. Dále dovodil, že dílo nebylo předáno ani převzato, proto je třeba zamítnout vzájemný návrh v části, v níž žalovaná požaduje nárok na slevu z ceny díla.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly řešeny nebo jsou řešeny odlišně, a to otázky, „zda je zhotovitel v režimu zákona č. 89/2012 Sb. odpovědný za škodu vzniklou vadným prováděním díla, přestože jeho závazek provést dílo zanikl pro následnou nemožnost plnění v důsledku zmaření provedení díla objednatelem“, a „zda je dána odpovědnost zhotovitele za škodu vzniklou porušením jeho povinnosti provádět dílo v souladu s ustanovením § 2590 odst. 1 o. z., přestože jeho závazek provést dílo (podle § 2586 odst. 1 o. z.) zanikl pro následnou nemožnost plnění v důsledku zmaření provedení díla objednatelem“. K první otázce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, která je dle ní použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., uvedla, že závazek podle § 2006 o. z. zaniká okamžikem, kdy nemožnost plnění nastala, tedy s účinky ex nunc, nelze proto dovodit neexistenci závazku, z jehož porušení měla vzniknout škoda, a nárok na náhradu škody způsobené žalobkyní před zánikem závazku pro nemožnost plnění trvá i po zániku závazku. K otázce druhé uvedla, že pokud by byl správný závěr odvolacího soudu, že neexistuje závazek žalobkyně provést ujednané dílo v důsledku jeho zániku následnou nemožností plnění, pak zanikl pouze konkrétní závazek žalobkyně, nikoliv smlouva jako celek, závazek provést dílo s potřebnou péčí není dotčen a zmařením provedení díla nezanikly další závazky, které v rámci smlouvy přetrvaly. Uvedla, že soudy měly vyhodnotit jako předpoklad vzniku nároku na náhradu škody porušení závazku žalobkyně plynoucího jí z ustanovení § 2590 odst. 1 o. z., konkrétně porušení povinnosti odborné péče při provádění díla. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

10. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém jeho rozsahu (viz bod 2 obsahu dovolání). V části, ve které dovolání směřuje proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalované v uvedené části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

11. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, tento v rozsahu nároku na zaplacení částky 861 766,80 Kč s příslušenstvím správně rozdělil požadavek na dva samostatné nároky, a to v rozsahu 761 766,80 Kč z titulu náhrady škody a 100 000 Kč z titulu slevy z ceny díla, a také o něm v těchto intencích rozhodl (viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

12. Ve vztahu k rozhodnutí o nároku na zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím dovolání žádné námitky nepřináší (ty jsou směřovány výlučně k nároku žalované z titulu náhrady škody); dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v této části výroku I bylo též podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, neboť v tomto rozsahu neobsahuje žádný dovolací důvod (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.

13. Ve vztahu ke zbývající části uplatněného nároku závisí rozhodnutí odvolacího soudu na řešení otázky hmotného práva, za jakých okolností vznikne objednateli dle smlouvy o dílo nárok na náhradu škody v důsledku porušení smlouvy v průběhu provádění díla ze strany zhotovitele. Dovolání je přípustné, neboť tuto otázku vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

14. Dovolání je též důvodné.

15. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

16. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila na následujících závěrech.

17. V rozsudku ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2153/2024, vydaném ve věci, z níž byl vyloučen nyní uplatněný nárok, Nejvyšší soud vyjádřil závěr, že „… /Z/mařením provedení díla smlouva nezaniká, zaniká povinnost zhotovitele dílo dokončit a předat z objektivních důvodů a zákon řeší pouze důsledky pro práva a povinnosti stran podle jednotlivých důvodů, podle nichž ke zmaření provedení díla došlo. Zmaření provedení díla z důvodů, za něž odpovídá objednatel, budou především ty případy, které budou zakládat v důsledku porušení povinností objednatele právo zhotovitele odstoupit od smlouvy o dílo (srov. § 2591, 2593 a 2595 o. z.) …“.

18. Stejně tak viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 430/2023.

19. V rozsudku ze dne 28. 5. 2026, sp. zn. 29 Cdo 1044/2024, se Nejvyšší soud velmi podrobně zabýval vztahem odpovědnosti zhotovitele za vady díla a odpovědností téhož za škodu, způsobenou objednateli týmž (tedy vadným plněním díla), a dospěl k následujícím závěrům: „…

42. Ustálená rozhodovací praxe k obdobně formulovanému pravidlu v předchozí právní úpravě (srov. § 510 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 440 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku) vycházela z rozlišení mezi odpovědností za vady a odpovědností za škodu s tím, že tyto právní instituty mají jiný účel a jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku odpovědnosti. Odpovědnost za vady sleduje, aby se kupujícímu (případně objednateli ze smlouvy o dílo) dostalo ze závazkového právního vztahu plnění bez jakýchkoliv vad. Odpovědnost za škodu sleduje oproti tomu účel, aby byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti. K tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001, uveřejněný pod číslem 34/2004 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, uveřejněný pod číslem 17/2007 Sb. rozh. obč. (dále jen R 17/2007).

43. Rozhodovací praxe tak rozlišovala mezi oběma nároky ku příkladu v tom, že se náhrady nákladů na odstranění samotných vad předmětu kupní smlouvy nelze domáhat z titulu náhrady škody (R 17/2007). Uvedené pravidlo nebrání uplatnění těch práv z odpovědnosti za škodu, které nelze nároky z odpovědnosti za vady uspokojit. Takto vzniklá škoda (např. nemožnost pokračovat ve výrobě z důvodu dodání vadných výrobků, vznik vícenákladů z důvodu dodání vadných komponent apod.) nemůže být kryta některým nárokem z odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v režimu odpovědnosti za škodu. Uplatněním nároku na náhradu škody se poškozený nehodlá domoci kompenzace hodnoty provedeného díla (opravy vadné věci, slevy z ceny), ale žádá náhradu skutečné škody nebo ušlého zisku, které mu v důsledku vadného plnění vznikly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2247/2007).

44. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, vyslovil, že majetková újma, spočívající nikoliv ve vadnosti samotného předmětu sjednané opravy, nýbrž ve znehodnocení opravované věci v důsledku vadně provedené opravy, je škodou, jež vznikla jako následek vadného provedení díla a je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Újma, která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), tj. ve vadnosti poskytnutého plnění, je naopak napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady.

45. V rozsudku ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 456/2022, Nejvyšší soud vyslovil, že se závěry předchozí judikatury prosadí i v poměrech aktuální právní úpravy (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku); tamtéž zopakoval, že náhrada majetkové újmy způsobené vadným plněním (jako jeho kauzální následek) nepředstavuje náklady na odstranění vady předmětu plnění (nejde o reparaci újmy uvedením do bezvadného stavu předmětu plnění podle smlouvy, nýbrž o nápravu důsledků vadného plnění). Obecně tak platí, že § 1925 o. z. upravuje vztah práv z vadného plnění k ostatním institutům pro případy kolize těchto práv s jinými právy vyplývajícími z vadné realizace smlouvy – typicky ve vztahu k právu na náhradu škody, na vydání bezdůvodného obohacení, ale případně i jiných práv, které mohou v souvislosti s porušením smlouvy spočívajícím ve vadném plnění věřiteli vznikat, a lze se jich domáhat prostřednictvím uplatnění práva z vadného plnění (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněného pod číslem 98/2022 Sb. rozh. obč.). …

47. Nelze se tedy například domáhat odstranění vady skrze náhradu škody uvedením v předešlý stav. Nelze ani vadu odstranit samostatně a následně uplatňovat úhradu jejích nákladů skrze náhradu škody nebo požadovat peněžní náhradu škody namísto slevy z ceny. Exkluzivní, vylučovací účinek práv z vadného plnění se týká náhrady škody pouze v rozsahu, který směřuje přímo na samotnou vadu, tj. kompenzace snížení hodnoty předmětu plnění spočívající v jeho zatížení danou vadou. Nelze se tak sice domáhat náhrady škody spočívající v samotné defektnosti předmětu, nicméně lze se domáhat náhrady škody, kterou tato defektnost způsobuje; například lze plně vymáhat škodu spočívající v tom, že bylo třeba vynaložit náklady na náhradní předmět plnění (bylo třeba po dobu opravy najmout jiný stroj), že bylo třeba zastavit celou navazující výrobu, že došlo k větší produkci zmetků a vyšší spotřebě materiálu, že nebyly dodrženy termíny atd. K tomu srov. ŠILHÁN, Josef. § 1925 [Náhrada škody při vadném plnění]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 918, marg. č. 2, 4– 5). …

51. Škoda spočívající v ušlém zisku při pronájmu nemovitosti by nemohla vzniknout (popřípadě by nemohla být v příčinné souvislosti s jednáním dovolatele), jestliže by žalobce využil (mohl využít) právo z odpovědnosti za vadu nemovitosti ve smyslu odstoupení od nabývací smlouvy nebo odstranění vady. S ohledem na uvedená specifika je ale zřejmé, že žalobce neměl v důsledku způsobu nabytí vlastnického práva k dispozici právo na odstoupení od „smlouvy“, z povahy věci nemohl požadovat dodání nové věci bez vady a nemohl účinně žádat ani odstranění vady opravou věci (představuje-li chybějící inženýrská síť a kanalizační přípojka odstranitelnou vadu nemovitosti) …“.

20. Z uvedeného judikaturního přehledu je zapotřebí pro účely tohoto rozhodnutí dovodit: a) zmařením provedení díla smlouva nezaniká, zaniká povinnost zhotovitele dílo dokončit a předat z objektivních důvodů; pakliže tedy tvrzené protiprávní jednání (zhotovování díla v rozporu se smluvním ujednáním) nastalo před tím, než došlo k zániku povinnosti dílo dokončit a předat (tedy před tím, než došlo ze strany objednatele ke zmaření možnosti provádět dílo), nelze bez dalšího pouze ze skutečnosti, že došlo ke zmaření díla, dovodit neexistenci případného nároku na náhradu škody způsobené prováděním díla v rozporu se smlouvou (viz bod 17 tohoto odůvodnění); b) není vyloučen souběh nároku z titulu odpovědnosti za škodu a nároku z odpovědnosti za vady; záleží pouze na skutkovém vymezení uplatněného nároku s tím, že judikatura pouze vyloučila z odpovědnosti za škodu ty nároky, které lze pojmově uplatnit z titulu vadného plnění (viz bod 19 tohoto odůvodnění).

21. Pakliže odvolací soud vyloučil odpovědnost žalobkyně pouze z důvodu absence protiprávnosti jednání, aniž by zvážil samostatně předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu ve vztahu ke každému z uplatněných nároků, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.

22. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu není v rozsahu co do částky 761 766,80 Kč s příslušenstvím a 1 000 000 Kč správný a že nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání, ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek v uvedeném rozsahu (včetně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil též v uvedeném rozsahu toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

23. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. 8. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu