21 Cdo 987/2013
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 26. 2. 2014
- NS 21 Cdo 987/2013
- ÚS IV.ÚS 1448/16
Nejvyšší soud rozhodl, že pokud soud zamítne žádost o ustanovení zástupce žalobci, který podal žalobu s vadami, může ho vyzvat k opravě žaloby až poté, co je usnesení o zamítnutí žádosti pravomocné. Dále stanovil, že kritéria pro posouzení svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování práva jsou shodná ve všech stupních soudního řízení.
Rozšířený souhrn
Zamítá-li soud žádost o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.) žalobci, jenž podal u soudu žalobu, která trpí vadami, bránícími pokračovat v řízení, může ho ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. usnesením vyzvat, aby žalobu opravil nebo doplnil, teprve v době, kdy usnesení o zamítnutí žádosti je v právní moci. Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska.
Rubrum
21 Cdo 987/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobců a) I. Š. a b) L. M., obou zastoupených Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 2006/26, proti žalovaným 1) A. Z., 2) J. Z., 3) M. Z., 4) R. Z. a 5) L. Z., o ochranu osobnosti, o žalobách pro zmatečnost žalobců a) a b) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2011 č.j. 1 Co 2/2011-61 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č.j. 1 Co 246/2011-100, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 63/2010, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č.j. 1 Co 154/2012-140, takto:
Výrok
I. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 se doplňuje tak, že zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2012 č.j. 24 C 63/2010-125 ve výrocích o odmítnutí žalob pro zmatečnost a o náhradě nákladů řízení a vrácení věci v tomto rozsahu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení se týká nejen žalob pro zmatečnost podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2011 č.j. 1 Co 2/2011-61, ale také žalob pro zmatečnost podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č.j. 1 Co 246/2011-100.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozhodnutí.
Odůvodnění
Žalobci a) a b) podali dne 3.10.2011 u Krajského soudu v Brně žaloby pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.1.2011 č.j. 1 Co 2/2011-61 a následně dne 9.12.2011 žaloby pro zmatečnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2011 č.j. 1 Co 246/2011-100. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2.5.2012 č.j. 24 C 63/2010-125 zamítl žádost žalobců a) a b) o "ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobách pro zmatečnost" a žádost žalobců a) a b) o "prodloužení lhůty k odstranění žalobních vad, určené usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. 24 C 63/2010-117", a rozhodl, že "žaloby se odmítají" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobců a) a b) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20.9.2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 rozhodl o odmítnutí odvolání směřujícího proti usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žádost o "prodloužení lhůty k odstranění žalobních vad, určené usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. 24 C 63/2010-117"; v dalších výrocích potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žalob pro zmatečnost, podali žalobci a) a b) dovolání. Namítají, že soudy měly "řádně přezkoumat" jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobách pro zmatečnost, že soudy rozhodly o zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů současně s odmítnutím žalob pro vady, aniž by jim daly možnost odstranit vady žalob v době po pravomocném zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, a že podání žalob pro zmatečnost nelze pokládat za svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobci a) a b) navrhli, aby dovolací soud zrušil v napadeném výroku usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil v tomu odpovídajícím rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O dovolání žalobců a) a b) bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 tak, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.9.2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2012 č.j. 24 C 63/2010-125 ve výrocích o odmítnutí žalob pro zmatečnost a o náhradě nákladů řízení byla zrušena a že věc byla v tomto rozsahu vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, avšak výslovně pouze ve vztahu k žalobám pro zmatečnost podaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.1.2011 č.j. 1 Co 2/2011-61. Vzhledem k tomu, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.9.2012 č.j. 1 Co 154/2012-140 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2012 č.j. 24 C 63/2010-125 bylo rozhodnuto též ve vztahu k žalobám pro zmatečnost podaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2011 č.j. 1 Co 246/2011-100 a že důvody uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 platí také na odmítnutí žalob pro zmatečnost podaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2011 č.j. 1 Co 246/2011-100, Nejvyšší soud své usnesení ze dne 26.2.2014 č.j. 21 Cdo 987/2013-205 ve smyslu ustanovení § 243c odst.1 a § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř.") doplnil způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení o vydání doplňujícího rozhodnutí bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žádnému z účastníků při tomto rozhodování náklady řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. října 2014 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu