21 Nd 144/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti. Soud uvedl, že důvodem vhodnosti musí být významné okolnost, které odůvodní odchylku od zákonného příslušného soudu. Žalovaná 4) uváděla jako důvod fakt, že žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně, což soud považoval za nevhodné a neodůvodněné. Soud se opřel o § 12 odst. 2 a 3 o.s.ř., podle něhož návrh na přikázání věci jinému soudu musí být založen na skutečnostech, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo důkladnější projednání věci.
Rubrum
21 Nd 144/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně JUDr. H. Š., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) J. W., zastoupené advokátem, 2) I. M., 3) M. M., a 4) C. 21 spol. s r.o., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 78/2005, o návrhu žalované 4) na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Výrok
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 78/2005 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění
: Žalobkyně se žalobou podanou dne 19.10.2005 u Krajského soudu v Brně domáhá ochrany osobnosti. V průběhu řízení žalovaná 4) podáním ze dne 1.11.2005 a ze dne 7.11.2005 navrhla, aby „Vrchní soud v Olomouci v souladu s ustanovením § 12 odst. 3 o.s.ř.“ přikázal věc z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze, „poněvadž žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně“. Dalším podáním ze dne 28.12.2005, jímž reagovala na výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2005, žalovaná 4) sdělila, že žádá soud, aby úkon, který učinila dne 1.11.2005 a dne 7.11.2005, „laskavě posuzoval v souladu s § 41 odst. 2 o.s.ř. podle jeho obsahu“, že „opakuje, že jak v podání ze dne 1.11.2005, tak v podání ze dne 7.11.2005 navrhuje delegaci vhodnou, nikoliv nutnou, a nenamítá podjatost“ a že „netrvá na tom, aby o přikázání věci rozhodl Vrchní soud v Olomouci, ale soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána“. Žalobkyně se vyjádřila tak, že s navrhovanou delegací k Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nesouhlasí, neboť samotný fakt, že působí ve funkci předsedkyně senátu Městského soudu v Brně, nemůže být důvodem pro delegaci vhodnou. Žalovaná 1) se vyjádřila tak, že „nespatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně, důvod pro postoupení věci Městskému soudu v Praze“. Žalovaní 2) a 3), ač byli soudem řádně vyzváni, se k návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze ani k jeho důvodu nevyjádřili. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst.2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu. V posuzované věci žalovaná 4) neuvádí v návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze žádné skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci. Spatřuje-li důvod pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. v tom, že „žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně“, pak zjevně opomíjí (nerespektuje) výše uvedenou právní úpravu. K přikázání věci jinému soudu (než Krajskému soudu v Brně, který je soudem věcně a místně příslušným) by mohlo dojít jen postupem podle ustanovení § 12 odst. 1 (tzv. delegace nutná); o takový případ se však – jak vyplývá z podání žalované ze dne 28.12.2005, v němž soudu výslovně sdělila, že „navrhuje delegaci vhodnou, nikoliv nutnou, a nenamítá podjatost“ – v této věci nejedná. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o.s.ř.), proto návrhu žalované 4) na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. září 2006 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu