21 Nd 151/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud určil, že věc o určení otcovství a výchově nezletilého dítěte bude projednána Obvodním soudem pro Prahu 7. Soud se opřel o § 40 zákona č. 97/1963 Sb., který upravuje případ, kdy nelze určit místní příslušnost. Základním důvodem bylo, že žalovaný neměl na území České republiky bydliště ani se zde nezdržoval. Soud rozhodl, že příslušným soudem je ten, jehož obvod zahrnuje bydliště žalobce.
Rubrum
21 Nd 151/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobce nezletilého D. P., zastoupeného M. č. P. 7, jako opatrovníkem, proti žalovanému N. V., zastoupenému advokátem, o určení otcovství a o výchově a výživě nezletilého dítěte, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 190/2003, o určení místně příslušného soudu Nejvyšším soudem podle § 11 odst. 3 o.s.ř., takto:
Výrok
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 190/2003, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 7.
Odůvodnění
: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 5.11.2003 se žalobce domáhá určení, že žalovaný je jeho otcem a rozhodnutí o své výchově a výživě. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 2.3.2005, č. j. 14 C 190/2003-34, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vycházel ze závěru, že „v návrhu je jako žalovaný označen N. V., občan Ch.“; že „ze zprávy Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 7.9.2004 vyplývá, že pobyt N. V. na území České republiky byl ukončen dne“; že „návrh byl k soudu podán dne 5.11.2003“; že „v daném případě jde o případ dle § 11 odst. 3 o.s.ř.“, neboť „žalovanému byl před datem zahájení řízení ukončen pobyt na území České republiky, tedy k datu zahájení řízení neměl bydliště na území České republiky, přičemž se na tento případ nevztahuje ani ust. § 86 o.s.ř.“. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.2.2007, č.j. 19 Co 23/2007-57, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Vycházel ze závěru, že „soud prvního stupně postupoval správně, když podle ust. § 11 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 o.s.ř. zkoumal svoji místní příslušnost, podle okolností, které existují v den podání návrhu“; že „z informace o skončení pobytu žalovaného v ČR správně dovodil, že není soudem místně příslušným“; že „podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, nelze je zjistit“; že „je na místě, aby Nejvyšší soud ČR určil soud, který věc projedná a rozhodne, podle ust. § 11 odst. 3 o.s.ř.“. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o.s.ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o.s.ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 40 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, návrh na určení otcovství (zjištění a popření) lze podat u československého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v Československé socialistické republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v Československé socialistické republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je československým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud. V posuzovaném případě jde o řízení o určení otcovství a s tímto řízením spojené řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte (srov. § 113 o.s.ř.), přičemž je nepochybné, že věc patří do pravomoci soudů České republiky. Místně příslušný k projednání by v takovém případě měl být obecný soud žalovaného, tj. okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, pak okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje (srov. § 84, § 85 odst. 1 věta první o.s.ř.). Z obsahu spisu však vyplývá, že obecný soud žalovaného ve smyslu § 85 odst. 1 o.s.ř. nelze v dané věci určit, neboť žalovaný nemá – jak výše uvedeno - na území České republiky bydliště a ani se zde nezdržuje. V předmětné věci nelze při určení místní příslušnosti soudu postupovat ani podle ustanovení § 86 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný není občanem České republiky. Z výše uvedeného vyplývá, že soudy v daném případě pominuly stanovení příslušnosti soudu ve smyslu ustanovení § 40 zákona č. 97/1963 Sb. Nejvyšší soud proto určil, že soudem, který předmětnou věc projedná a rozhodne, bude soud, v jehož obvodu má nezletilý žalobce bydliště, tedy Obvodní soud pro Prahu 7 (§ 40 zákona č. 97/1963 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. června 2007 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.