21 Nd 258/2016
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 14. 11. 2018
Nejvyšší soud rozhodl, že v případě, kdy nelze zjistit místní příslušnost exekučního soudu podle trvalého pobytu nebo sídla povinného, ani podle místa jeho majetku, určí Nejvyšší soud místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti. V daném případě určil Obvodní soud pro Prahu 6, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, aby věc projednal a rozhodl.
Citované zákony (2)
Rubrum
21 Nd 258/2016 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2016 Spisová značka:21 Nd 258/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:
21. ND.258.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:čl. 11 odst. 3 o. s. ř. čl. 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 11. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Nd 258/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného, v právní věci oprávněné Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha, IČO 613 83 082, se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice č. 1200, proti povinnému P. K., o exekučním návrhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 790/2016, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Výrok
Věc vedenou u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 34 EXE 790/2016, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 6.
Odůvodnění
Dne 17. 3. 2016 byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 6 prostřednictvím soudního exekutora exekuční návrh proti povinnému. V žádosti exekučním návrhu byla uvedena adresa bydliště povinného K. Okresního soudu Praha – západ usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. 34 EXE 790/2016-19, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že soud ze zprávy Centrální evidence obyvatelstva zjistil, že povinný touto evidencí neprochází a není evidován ani v registru obyvatel (cizinců). Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění účinném od 1. ledna 2013, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo kde, a zda vůbec, se povinný zdržuje v České republice, a není známo ani místo, kde má případný majetek postižitelný exekucí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vychází najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinná, která nemá známé bydliště na území České republiky, zde má majetek, jenž by podléhal exekuci. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. proto určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti. Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., při určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011, či 32 Nd 80/2012), a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 11 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. srpna 2016 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu