Nejvyšší soud · Usnesení

21 Nd 70/2018

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2018-04-17 · ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.70.2018.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že Městský soud v Brně projedná a rozhodne věc dědictví po zůstaviteli Ch. D. Q., zemřelém dne 23. listopadu 2011, týkající se obchodního podílu ve společnosti DQC s. r. o. Toto rozhodnutí bylo učiněno, protože vietnamské orgány nereagovaly na výzvy českých orgánů ohledně projednání dědictví, čímž byla splněna podmínka pro pravomoc českých soudů podle zákona o mezinárodním právu soukromém.

Citované zákony (2)

Rubrum

21 Nd 70/2018-37 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého ve věci dědického řízení o obchodním podílu ve společnosti DQC s. r. o, se sídlem v Brně, Mutěnická č. 4128/2, IČO 27686256, vedené u Krajského soudu v Brně, veřejném rejstříku, pod sp. zn. C 52081, o návrhu na určení místní příslušnosti podaném Krajským soudem v Brně ve věci, sp. zn 9 Cm 22/2017, takto:

Výrok

Věc dědictví po zůstaviteli Ch. D. Q., zemřelém dne 23. listopadu 2011, projedná a rozhodne Městský soud v Brně.

Odůvodnění

Krajský soud v Brně postoupil Nejvyššímu soudu dne 7. 3. 2018 rejstříkový spis vedený pro oddíl C, číslo vložky 52081, k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, který povede dědické řízení ve věci obchodního podílu ve společnosti DQC s.r.o, se sídlem v Brně, Mutěnická č. 4128/2, IČO 27686256, který byl v majetku zůstavitele Ch. D. Q., posledně bytem v B., M., který zemřel dne 23. 11. 2011. Krajský soud v Brně uvedl, že dne 5. 5. 2017 provedl prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti v Praze dožádání ohledně předložení stejnopisu konečného rozhodnutí vydaného v dědickém řízení po zůstaviteli nebo o sdělení, že se orgány Vietnamské socialistické republiky nebudou dědickou věcí zabývat. Dle sdělení konzulárního oddělení Velvyslanectví České republiky v Hanoji je známo, že vietnamské orgány jakákoli sdělení, že se věcí nebudou zabývat, nevydávají, dožádání v tomto směru zůstávají bez odezvy. Nejvyšší soud České republiky, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí o určení místní příslušnosti podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., se zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení ve věci dodatečného projednání nově zjištěného majetku v dědickém řízení. Podle čl. 38 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, vyhlášené pod č. 98/1984 Sb., je k řízení o movitém dědictví s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době své smrti. Podle čl. 38 odst. 2 téže smlouvy jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh dědice justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové. Podle ustanovení § 74 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice, tehdy, jestliže stát, jehož orgán je pravomocný k projednání takového dědictví, ani nevydává dědictví zůstavitelů s obvyklým pobytem v České republice k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní účinky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím, nebo se nevyjádří. Českým soudům přísluší vždy rozhodovat o dědictví, které na území České republiky zanechal státní občan České republiky, který měl obvyklý pobyt v cizině, jestliže o to požádá i jen některý z dědiců, který má obvyklý pobyt v České republice. Protože dvoustranné ani mnohostranné mezinárodní smlouvy, jimiž jsou Česká republika a Vietnamská socialistická republika vázány, nestanoví pro danou situaci nic jiného, je tedy na místě užití příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém. S ohledem na skutečnost, že vietnamské orgány nereagovaly na výzvy českých orgánů, lze konstatovat, že byla splněna podmínka upravená v ustanovení § 74 odst. 3 zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť se vietnamské soudy dodatečným projednáním nově zjištěného majetku týkajícího se obchodního podílu ve společnosti DQC s.r.o. nezabývaly a k věci se nevyjádřily. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušným. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu předloženého spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, v jehož obvodu měl zůstavitel poslední bydliště a zároveň v jeho obvodu má sídlo společnost DQC s. r. o., v níž zůstaviteli náleží obchodní podíl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. dubna 2018 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.