22 Cdo 1094/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, který vázal vyklizení nemovitosti na zajištění bytové náhrady. Soud upozornil, že zajištění náhrady nelze vázat na vyklizení pozemků nebo prostor, které nejsou součástí bytové jednotky. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na nesprávném právním posouzení, protože neodlišilo bytové prostory od přilehlých pozemků. Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rubrum
22 Cdo 1094/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. Š., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 153/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 30. června 2004, č. j. 40 Co 194/2004-61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. 40 Co 194/2004-85, takto:
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 30. června 2004, č. j. 40 Co 194/2004-61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. 40 Co 194/2004-85, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 25 C 153/2003-46, ve znění opravného usnesení ze dne 1. března 2006, č. j. 25 C 153/2003-82, uložil žalovanému povinnost „vyklidit nemovitosti zapsané Katastrálním úřadem v O. na listu vlastnictví č. 297 pro katastrální území H. V., obec H., a to objekt bydlení č. p. 65 na pozemku p. č. 274, pozemek p. č. 274 a pozemek p. č. 275, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že podílovými spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, které představují rodinný dům se zastavěnou plochou s nádvořím a zahradou, jsou žalobce s podílem 6/8, žalovaný s podílem 1/8 a jejich bratr J. Š. s podílem 1/8 k celku. V domě sestávajícím z jedné bytové jednotky o velkosti 4+1 s příslušenstvím bydlí téměř celý život žalovaný, který nemá jinou možnost bydlení; za užívání domu spoluvlastníkům nic neplatí. Z rozhodnutí většinových spoluvlastníků pozbyl žalovaný právo předmětné nemovitosti užívat. Podle § 126 odst. 1 a § 139 odst. 2, věta první občanského zákoníku (dále „ObčZ“) soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost nemovitosti vyklidit; pro přiznání práva na bytovou náhradu neshledal podmínky. Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 30. června 2004, č. j. 40 Co 194/2004-61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. 40 Co 194/2004-85, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalovaný je povinen vyklidit nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro O. kraj, Katastrální pracoviště v O. na listu vlastnictví č. 297 pro katastrální území H. V., obec H., a to pozemky p. č. 274, p. č. 275 a objekt bydlení č. p. 65 na pozemku p. č. 274 a vyklizené předat žalobci do 15-ti dnů od zajištění náhradního bytu“.Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho závěr ohledně povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit. Za podstatu sporu považoval otázku, zda povinnost spoluvlastníka, jehož právo užívat byt ve společném domě zaniklo rozhodnutím ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ, vyklidit byt lze vázat na zajištění bytové náhrady. Konstatoval, že žalovaný původně v domě bydlel na základě rodinněprávního vztahu, poté na základě existence spoluvlastnického podílu, tedy na základě relevantního právního důvodu. Žalovaný má právo na zajištění bytové náhrady podle analogického užití § 712 ObčZ; žalobě by bylo možno vyhovět bez toho, že by vyklizení bylo vázáno na zajištění bytové náhrady žalovanému pouze pokud by žalobce prokázal, že poskytnutí této náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ). To však prokázáno nebylo. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Poukazuje na rozdílnost názorů soudů obou stupňů při posuzování otázky bytové náhrady pro žalovaného. Zatímco soud prvního stupně vycházel z § 139 odst. 2, § 126 odst. 1 ObčZ a vzal v úvahu čl. 10 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Protokolu 1 Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž uzavřel, že nelze z § 3 ObčZ konstituovat právo na bytovou náhradu, odvolací soud dovodil, že je nutno aplikovat § 685 ObčZ, zejména § 712 ObčZ s tím, že při nedostatku výslovné úpravy nutno použít ustanovení ObčZ obsahem a účelem nejbližší. Při konstatování, že žalovaný užíval byt ve společném domě oprávněně a že toto právo posléze zaniklo, odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaný při minoritním spoluvlastnickém podílu užíval celou nemovitost, včetně přilehlých pozemků, aniž by za to cokoliv spoluvlastníkům platil. Odvolací soud si nevytvořil skutkové podklady k posouzení otázky, co vlastně žalovaný v nemovitosti užívá, když je nepochybné, že s bytem užívá i přilehlé prostory, příkladně garáž a pozemky, které s bytem nemají souvislost. Proto není správné, že soud zavazuje žalovaného vyklidit pozemek p. č. 275 v návaznosti na zajištění náhradního bytu. Odvolací soud tak pochybil, neboť žalovanému umožnil užívat celou nemovitost včetně pozemků bez specifikace bytu, a to vše vázal na zajištění náhradního bytu. Pojmově zaměnil předmět řízení, neboť použil § 685 a násl. ObčZ na právní vztahy spojené s užíváním nemovitosti, když ta, jak je vymezena v žalobním žádání, není pojmově shodná s předmětem bytu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soud vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalovaný odkazuje na závěry odvolacího soudu, jež pokládá za správné. Připomíná, že neužívá zahradu, včelín, kolnu, garáž, půdní prostory, ani sklepy a pokud jde o úhradu za užívání bytu, domáhal se v minulosti jednání o této otázce. Navrhuje, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Je-li podána vlastnická žaloba na vyklizení bytu, je třeba v případě, že žalovaný užíval byt na základě neodvozeného práva, které již zaniklo, vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady za analogického použití § 712 ObčZ; spoluvlastník, jehož právo užívat byt ve společném domě zaniklo rozhodnutím spoluvlastníků ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 ObčZ, má právo na zajištění bytové náhrady (R 22/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na zajištění bytové náhrady však nelze vázat vyklizení pozemků přiléhajících k domu nebo jiných prostor v domě, které neslouží k bydlení (garáž apod.). V dané věci vázal odvolací soud na přidělení bytové náhrady vyklizení celého objektu ve spoluvlastnictví účastníků, včetně pozemků, aniž vyčlenil prostory, které netvoří byt užívaný žalovaným a jejichž vyklizení tedy nelze vázat na přidělení bytové náhrady. Jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Dovolací řízení je řízením přezkumným a proto v něm nebylo možno přihlédnout k námitce žalovaného, že určité prostory, jejichž vyklizení mu bylo uloženo, neužívá. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. května 2006 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu