22 Cdo 1158/2026

Rubrum

22 Cdo 1158/2026-1491 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Václavem Koreckým, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 752/33, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 4 C 130/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2026, č. j. 64 Co 703/2024-1464, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 023,90 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 4 C 130/2016-1342, přikázal tam vymezené věci a hodnoty žalovanému (výrok I). Žalovanému rovněž přikázal pohledávku za otcem žalovaného J. M. ve výši 1 600 100 Kč (výrok II). Žalobkyni a žalovanému přikázal každému jednu polovinu pohledávku za dětmi účastníků – J. H. a D. M. ve výši 1 277 940 Kč (výrok III). Žalobkyni přikázal vklad na účtu (výrok IV). Žalovanému uložil povinnost na vypořádání podílů žalobkyni zaplatit 1 277 747 Kč (výrok V). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky VI–VIII).

2. Po zrušení původního rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2025, č. j. 22 Cdo 1914/2025-1420, projednal odvolací soud odvolání stran sporu opětovně a rozhodl o nich rozsudkem ze dne 13. 1. 2026, č. j. 64 Co 703/2024-1464. Jím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že přikázal žalovanému věci a hodnoty uvedené ve výroku I a žalobkyni uvedené ve výroku II. Pohledávku za otcem žalovaného J. M. ve výši 1 600 100 Kč co do částky 200 013 Kč přikázal do majetku žalovaného, ve zbývající částce 1 400 087 Kč do majetku žalobkyně a žalovaného každému jednou polovinou (výrok III). Žalovanému uložil povinnost na vypořádání podílů žalobkyni zaplatit 422 921 Kč (výrok IV). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V–VI).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasila s přikázáním pohledávky za otcem žalovaného do majetku obou stran sporu. Celá pohledávka by podle ní měla být přikázána výlučně žalovanému. Odvolací soud nepřesně interpretoval kasační rozhodnutí dovolacího soudu vydané v této věci a nezohlednil další rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Stanovisko rozhodovací praxe, že promlčené pohledávky mají být přikázány účastníkům každému z jedné poloviny, je v celé řadě případů prolomeno (srov. např. 22 Cdo 2068/2019 a v něm citovaná rozhodnutí). Právě pod aprobované výjimky svoji situaci podřazuje – žalovaný po rozvodu v domě rodičů dále bydlel a dodnes tam má vedené trvalé bydliště a zároveň má žalovaný jako jeden z manželů s dlužníky (jeho rodiči) blízký vztah. Navíc se žalovaný v pozůstalostním řízení po své matce mohl stát spoluvlastníkem domu, případně tam uplatnit pohledávku, ale dědictví se vzdal. Přikázání celé pohledávky žalovanému také odpovídá spravedlivému řešení. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dům užívali účastníci po celé rozhodné období společně, užitky byly taktéž společné. Nehledě na to, že veškeré závazky, které vznikly účastníkům, uhradil po zániku SJM výhradně žalovaný. Nadto žalovaný není a nikdy předtím nebyl vlastníkem předmětného domu a dům neužívá. Dům (jeho dotčenou část) užíval a užívá syn účastníků s rodinou. Vlastnické právo k domu nabyl syn účastníků ještě za života rodičů žalovaného, kteří mu jej darovali. Za této situace není spravedlivým vypořádáním pohledávku přikázat toliko žalovanému. Pokud by byla přikázána toliko žalovanému, došlo by podle žalovaného k absurdní situaci, kdy by nad rámec tohoto bezúplatného užívání získala žalobkyně další majetkový prospěch v podobě poloviny hodnoty (promlčené) pohledávky, která by se promítla do výše vypořádacího podílu. Vzhledem k tomu, že žádná výjimka není dána, navrhl zamítnutí dovolání.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Žalobkyně v dovolání namítla, že by pohledávka za otcem žalovaného měla být přikázána výlučně žalovanému.

9. Tato námitka nezakládá přípustnost dovolání.

10. Jak již dovolací soud uvedl ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází z toho, že jsou-li vypořádávány práva a povinnosti manželů, u nichž jeden z nich namítá možné promlčení, je namístě je přikázat oběma manželům společně, jelikož v případě, že půjde o skutečně promlčený závazek, budou promlčením dotčeni oba manželé stejnou měrou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019). Obecně pak platí, že jako východisko při vypořádání společných pohledávek za třetími osobami by soudy měly vždy zvažovat přikázání pohledávky oběma manželům rovným dílem, čímž se eliminují rizika s obtížnou či problematickou vymahatelností takové pohledávky tím, že zatěžují oba bývalé manžele. Nicméně není zcela vyloučeno, budou-li pro to dány důvody, že pohledávka za třetí osobou může být přikázána i jenom jednomu z manželů. Tento názor vyjádřil dovolací soud v předchozím kasačním rozhodnutí v této věci – rozsudku ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1914/2025.

11. Odvolací soud uvedl, že pohledávka účastníků za otcem žalovaného činí 1 600 100 Kč. S ohledem na to, že se žalovaný v pozůstalostním řízení po matce vzdal podílu ve výši 1/8 na domě rodičů, jehož část s žalobkyní dříve užívali, přikázal 1/8 pohledávky za otcem žalovaného (200 013 Kč) právě žalovanému. Přihlédl rovněž k tomu, že v projednávané věci existuje příbuzenský vztah mezi žalovaným a jeho rodiči, nyní tedy jeho otcem, stejně jako ke skutečnosti, že žalovaný po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti zůstal s rodiči v domě bydlet a nadále v něm má trvalý pobyt. V rámci spravedlivého uspořádání všechny tyto skutečnosti zohlednil, což se odrazilo v jeho rozhodnutí přikázat uvedenou část pohledávky do majetku žalovaného. Ve zbývající části pohledávky (1 400 087 Kč) v souladu s názorem dovolacího soudu, proti kterému nemá důvod se nadále vymezovat, přikázal pohledávku za otcem žalovaného účastníkům rovným dílem. Ostatně žalobkyně už žádné další výjimečné okolnosti neuvedla.

12. Z obsahu dovolání se podává, že žalobkyně nezpochybnila přikázání 1/8 pohledávky výlučně žalovanému, proto se dovolací soud dále zabýval pouze vypořádáním zbylé části, tj. 1 400 087 Kč.

13. Dovolací soud napadanou úvahu odvolacího soudu přezkoumal a dospěl k závěru, že obstojí. Přikázání vypořádávané pohledávky oběma manželům je podle rozhodovací praxe pravidlem. Případy, v nichž soudy vypořádají pohledávku jiným způsobem, by měly představovat výjimky. Jestliže tedy odvolací soud pohledávku v napadené části přikázal oběma manželům, rozhodl zcela v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ani podle dovolacího soudu nejsou v poměrech řešené věci namítané okolnosti (tj. příbuzenský vztah žalovaného s jeho rodiči jako vlastníky užívaného domu a užívání části domu žalovaným po odchodu žalobkyně) natolik významné, aby odůvodnily výjimečný postup při vypořádání pohledávky. Ostatně odvolací soud k nim přihlédl, když přikázal výlučně žalovanému 1/8 předmětné pohledávky. Samotná okolnost, že v jiných případech, kterými žalobkyně argumentuje ve svém dovolání, dovolací soud podobné okolnosti akceptoval jako výjimku z pravidla o přikázání pohledávky oběma manželům společně, nezakládá odchýlení se od rozhodovací praxe dovolacího soudu, protože soudy přihlížejí vždy k individuálním okolnostem jednotlivých případů. Uvedené závěry totiž neznačí, že tyto okolnosti budou mít stejnou váhu ve všech případech. Dovolací soud rovněž ponechává nalézacím soudům prostor pro úvahu, ve které budou zohledněny individuální okolnosti věci. V této věci namítané okolnosti výjimku z pravidla o přikázání společné pohledávky oběma manželům neodůvodňuje.

14. Pokud dovolací soud ve své judikatuře uvedl, že příbuzenský vztah dlužníka a jednoho z manželů může být podkladem pro úvahu o vypořádání pohledávky způsobem odlišným oproti obecnému východisku, pak to neznamená, že samotný příbuzenský vztah důvodem bez dalšího pro takové vypořádání vždy je. Pokud by tomu tak bylo, stal by se příbuzenský vztah sám o sobě kritériem, které by rozhodovalo o způsobu vypořádání pohledávky či pohledávek odlišně oproti obecnému pravidlu. Nadto v poměrech dané věci dovolací soud dodává, že celková pohledávka dosahuje značné výše (1 600 100 Kč) a žalovaný v průběhu celého řízení vyjádřil kategorický nesouhlas s přikázáním celé pohledávky výlučně jemu. Dovolatelkou požadovaný způsob vypořádání by nadto výrazně zvýšil platební povinnost žalovaného vůči žalobkyni v rámci celkového vypořádání oproti stávající platební povinnosti, přičemž ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě preferuje způsob vypořádání, ve kterém bude vypořádací podíl pokud možno co nejnižší. Jestliže nadto odvolací soud jednoznačně konstatoval, že pohledávka účastníků za otcem žalovaného je promlčená, neshledal dovolací soud, že by pro řešení dané otázky spočívalo rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci, jestliže je argumentace dovolatelky založena právě a jen na příbuzenském vztahu žalovaného a dlužníka (jeho otce).

15. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 28. 7. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu