22 Cdo 1475/2026

Rubrum

22 Cdo 1475/2026-359 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně H. H., zastoupené JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě nad Metují, Nádražní 2151, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. Jakubem Slámou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 128/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2026, č. j. 26 Co 35/2026-340, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 2 359,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 8. 2025, č. j. 20 C 128/2012-316, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 28. 11. 2025, č. j. 20 C 128/2012-329, zamítl návrh, aby se rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2015, č. j. 20 C 128/2012-189, v bodě 1. a 2. kupní smlouvy, která je neoddělitelnou součástí (přílohou) rozsudku, opravil tak, že se chybně uvedený text ve znění „pozemku parcelní č. XY – orná půda v katastrálním území XY“ nahradí správným zněním „pozemku parcelní č. XY – orná půda v katastrálním území XY“ (výrok I). Dále opravil citované rozhodnutí v záhlaví ohledně data narození žalovaného (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. 26 Co 35/2026-340, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I (výrok I), změnil v nákladovém výroku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, která doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a to zda lze postupem podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) opravit označení nemovitosti ve výroku soudního rozhodnutí v případě, kdy ke změně parcelního čísla došlo na základě pravomocného rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách, tedy ex lege, aniž by došlo ke změně vlastnického práva v materiálním smyslu. Uvedla, že na základě pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pozbyla spoluvlastnické právo k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a současně nabyla spoluvlastnické právo k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Tato změna podle dovolatelky nepředstavuje vznik nového vlastnického práva v materiálním slova smyslu, nýbrž jeho transformaci a kontinuitu. V tomto smyslu také konstatovala, že identita věci zůstala od počátku zachována a mění se pouze její evidenční označení. V postupu nalézacích soudů shledává formalismus a zásah do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedl, že je nepřípustné, a je tudíž na místě je odmítnout. Odmítl, že by mezi vlastnickým právem žalobkyně k původnímu a nově nabytému pozemku existovala jakákoli právní kontinuita, která by mohla založit žalobkyní tvrzené právní následky. Uvedl, že není žádána oprava chyby, ale nepřípustná ex post modifikace samotného předmětu řízení a obsahu pravomocného rozhodnutí. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Dovolatelka předložila k posouzení otázku, zda lze postupem podle § 164 o. s. ř. opravit označení nemovitosti ve výroku soudního rozhodnutí v případě, kdy ke změně parcelního čísla došlo na základě pravomocného rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách, tedy ex lege, aniž by došlo ke změně vlastnického práva v materiálním smyslu.

9. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, protože se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

10. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

11. Je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15 (dostupné na https://nalus.usoud.cz/), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023 (dostupné stejně jako i níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)].

12. Opravit rozhodnutí podle § 164 o. s. ř. je možné jen v případech, kdy jde o chyby v psaní a počtech a dále o takové chyby, které jsou jako zřejmé nesprávnosti podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. k nimž došlo jen zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení anebo vyhotovení rozsudku, a které jsou každému zřejmé; zřejmost takové nesprávnosti vychází zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). V usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ze znění první věty § 164 o. s. ř. plyne, že zřejmá nesprávnost je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklým v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které je pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 758/2016). V usnesení ze dne 28. 2. 2018, sen. zn. 29 NSCR 163/2016, potom Nejvyšší soud zopakoval, že je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah rozhodnutí, např. proto, že si později uvědomil jeho nesprávnost. Jinak řečeno, nepodává-li se z obsahu spisu či z odůvodnění rozhodnutí rozpor mezi tím, co soud ve výroku vyjádřil, a tím, co vyjádřit chtěl, nejsou dány podmínky pro postup podle § 164 o. s. ř.

13. V nyní projednávané věci nalézací soudy zjistily, že pozemek parc. č. XY nebyl původně označen parc. č. XY a že obě parcely nepředstavují totožnou část zemského povrchu, pročež se ani nejedná o totožnou nemovitou věc. Odvolací soud tak uzavřel, že požadavek žalobkyně, aby ve výroku rozsudku bylo nahrazeno označení pozemku parc. č. XY označením parc. č. XY, směřuje nepřípustně ke změně výroku rozsudku, resp. žalobního žádání.

14. S tímto právním posouzením se dovolací soud zcela ztotožňuje. V daném případě předpoklady pro postup podle § 164 o. s. ř. splněny nebyly, neboť výrok rozsudku nebyl chybný v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku (viz citovanou judikaturu). Naopak výrok rozsudku koresponduje s žalobním žádáním. O tom, že se nejedná o pouhou zjevnou nesprávnost, svědčí i sama formulace otázky přípustnosti dovolání, která zřejmě směřuje k meritu souzené věci. Jestliže nalézací soudy návrhu žalobkyně podle § 164 o. s. ř. v takovém případě nevyhověly, postupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a jejich závěr je správný.

15. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 28. 7. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu