22 Cdo 1557/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že při vypořádání společného jmění manželů, kdy je stavba ve společném jmění přikázána do výlučného vlastnictví manžela, který je zároveň výlučným vlastníkem pozemku, na němž stavba stojí, je třeba při stanovení obecné ceny stavby zohlednit tuto skutečnost. Majetková újma vylučovaného manžela je tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, ke kterému by měl (spolu)vlastnické právo.
Citované zákony (5)
Rubrum
22 Cdo 1557/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Ing. A. D., zastoupené JUDr. Miroslavou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Jiráskova 7, proti žalovanému Ing. A. D., zastoupenému JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 553/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. prosince 2012, č. j. 12 Co 384/2012-254, takto:
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. prosince 2012, č. j. 12 Co 384/2012-254, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Okresní soud v Přerově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. dubna 2012, č. j. 7 C 553/2009-226, výrokem pod bodem I. přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného dům na parc. č. st. 101 a garáž bez č. p./ č. e. na parc. č. st. 102, v k. ú. P. v ceně 3.565.000,- Kč, dále movité věci blíže popsané v rozsudku v celkové ceně 50.000,- Kč a finanční prostředky na účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 470.729,93 Kč. Výrokem pod bodem II. soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně bytovou jednotku č. 142/4 v domě postaveném na cizích pozemcích prarc. č. 510/4 a 510/5, a podíl na společných částech domu v k. ú. Ž. v ceně 570.000,- Kč, osobní automobil Renault Megane v ceně 40.000,- Kč, počítačovou sestavu v ceně 10.000,- Kč a finanční prostředky na účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 226.510,17 Kč. Výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 1.736.548,- Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku. Výroky pod body IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dům postavený na parc. č. st. 101 a garáž bez č. p./ č. e. na pozemku parc. č. st. 102 v k. ú. P. náležely do společného jmění manželů, stavební pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. Při stanovení obecné ceny uvedených nemovitostí soud vyšel ze znaleckého posudku znalce Ing. Hose (čl. 121) a z jeho výpovědi (čl. 201 a -202); znalec stanovil cenu obvyklou s ohledem na skutečnost, že dům s garáží stojí na cizích pozemcích částkou 2.800.000,- Kč a cenu administrativní, kterou by bylo možno považovat i za cenu obecnou, stanovenou za hypotetického předpokladu, že dům a garáž jsou postavené na vlastních pozemcích, částkou 3.565.060,- Kč (v ceně není započítaná cena pozemků). Dům s garáží soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Obvyklou cenu domu s garáží stanovil ve výši 3.565.000,- Kč. K obvyklé ceně uvedl, že nelze vyjít z ceny 2.800.000,- Kč, kterou znalec zohlednil, že stavby se nacházejí na cizích pozemcích, a tedy jejich tržní cena je výrazně nižší. Za situace, že stavby byly přikázány žalovanému, který je vlastníkem pozemků, jejich hodnota stoupla o více než 700.000,- Kč v důsledku toho, že se dům s garáží stává součástí komplexu nemovitostí. Žalovanému by se tak dostalo podstatného majetkového prospěchu jen proto, že je vlastníkem pozemků. Tím by se obohatil na úkor žalobkyně, a takové stanovení ceny by dle soudu bylo možné považovat za nemravné. Z této ceny také soud vycházel mimo jiné při výpočtu výše vypořádacího podílu, který uložil žalovanému zaplatit žalobkyni. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 13. prosince 2012, č. j. 12 Co 384/2012-254, rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroků V. a VI. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěry soudu prvního stupně Ve vztahu k nemovitostem v k. ú. P. (k domu a garáži) a k jejich ocenění se ztotožnil se závary soudu prvního stupně. Dovodil, že určení ceny se v tomto konkrétním případě jeví jako spravedlivé ve vztahu k oběma účastníkům řízení. Při vypořádání společného jmění manželů nejde o převod staveb cizím osobám, ale o vyjádření vyrovnání manželů, kteří investovali do stavby, a ta má tržní hodnotu, o níž je třeba rozhodnout tak, aby byl stanoven rovný podíl rozvedených manželů. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud posoudil právní otázku významnou pro tuto věc jinak, než je řešena v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Touto otázkou je, zda při určení obvyklé ceny domu, který je vypořádáván v tomto řízení, a z ní vycházející výše vypořádacího podílu, je třeba vycházet ze samotné ceny domu, která nezohledňuje odlišný vlastnický režim k pozemku a ke stavbě, nebo je třeba zohlednit, že se dům nachází na pozemku subjektu, který není totožný s vlastníkem domu. Žalovaný má za to, že odvolací soud opomenul rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2012, sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, který se zabývá obdobným případem. Ten odkazuje na závěry uvedené v rozsudku ze dne 17. července 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007, které považoval za použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3924/2007 soud vyložil, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada, která odpovídá majetkové újmě způsobené v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít v úvahu všechny významné skutečnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny věci, která je i cenou tržní. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Přípustnost dovolání je dána tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Právním problémem, který má být řešen v dovolacím řízení, se Nejvyšší soud opakovaně zabýval; např. v rozsudku ze dne 23. října 2012, sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, publikovaném na www.nsoud.cz. Uvedl, že „Dovolatel zpochybňuje správnost postupu soudů při určení ceny domu jemu přikázaného; soudy podle něj měly přihlédnout k tomu, že dům stojí na pozemku v jeho výlučném vlastnictví. Vytýká jim nesprávný postup, jestliže k okolnosti, že dům stojí na pozemku žalovaného, nepřihlédly s argumentem, že pokud po vypořádání bude vlastníkem domu i pozemku žalovaný, je třeba při vypořádání společného jmění manželů vycházet z ceny domu, která není dotčena okolností, že v době vypořádání se dům nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví dovolatele.“ Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. července 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6296, vyložil, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada, odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít do úvahy všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny věci, která je i cenou ‚tržní‘. V řízení o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví k domu, stojícím na pozemku, jehož výlučným vlastníkem je jen jeden ze spoluvlastníků, musí soud k uvedené skutečnosti snižující celkovou cenu domu přihlédnout a zohlednit ji při stanovení výše náhrady za vyloučení ze spoluvlastnictví. Vždy musí jít o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo 2903/2010, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 10 331). Ustanovení občanského zákoníku upravující společné jmění manželů jsou ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2906). Za trvání společného jmění podíly manželů na společné věci neexistují (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 211/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1578). Uvedené závěry jsou použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů potud, že jestliže se na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nachází stavba ve společném jmění manželů (bezpodílovém spoluvlastnictví), je obecná cena takové stavby dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu, a to zejména při úvaze o prodeji třetí osobě, která by byla zcela odlišná od vlastníka pozemku. Jestliže je stavba přikázána do výučného vlastnictví žalovaného, jde o situaci, kdy je ze spoluvlastnického režimu vylučována žalobkyně, tj. dosavadní spoluvlastnice stavby nacházející se na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného. Je proto namístě, aby obecná cena stavba v takovém případě reflektovala skutečnost, že se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného. Majetková újma, způsobená žalobkyni, je tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, ke kterému by měla (spolu)vlastnické právo. Vycházely-li nalézací soudy z jiného právního názoru, spočívají jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem“. Protože v prakticky totožné věci postupoval odvolací soud jinak, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně zvažoval dovolací soud zrušení i i tohoto rozhodnutí (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.); protože však jsou dány podmínky pro změnu rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), v zájmu hospodárnosti řízení zrušil pouze rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. dubna 2014 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu