22 Cdo 1853/2026

Rubrum

22 Cdo 1853/2026-254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) H. K., b) J. D., obou zastoupených Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, náměstí Václava Hanky 828, proti žalovaným 1) silentbloky.cz s.r.o., IČO 01693506, se sídlem v Praze 9, Náchodská 3156, zastoupené Mgr. Jiřím Wytrzensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, a 2) Car Servis Sychrov s. r. o., IČO 29149941, se sídlem v Praze 8, Bohnická 260/71, zastoupené Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 27 C 273/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. 20 Co 59/2026-213, o návrzích žalovaných na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. 20 Co 59/2026-213, takto:

Výrok

Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. 20 Co 59/2026-213, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovoláních žalovaných podaných v této věci proti uvedenému rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2025, č. j. 27 C 273/2023-164, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) a žalobce b) – dále rovněž „žalobci“ – domáhali určení, že pozemek parc. č. XY v obci XY a katastrálním území XY (dále „pozemek parc. č. XY“), který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, je zatížen právem z věcného břemene spočívajícím v právu chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v obci XY a katastrálním území XY, které jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobců (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).

2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 16. 4. 2026, č. j. 20 Co 59/2026-213, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že pozemek parc. č. XY v obci a katastrálním území XY v podílovém spoluvlastnictví žalované 1) a žalované 2) – dále rovněž „žalované“ – je zatížen věcným břemenem spočívajícím v právu chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v obci XY a katastrálním území XY, v podílovém spoluvlastnictví žalobců (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu (písemného vyhotovení rozsudku doručeno dne 22. 4. 2026) podala žalovaná 1) – dále také „dovolatelka 1)“ – dovolání, jež bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 25. 5. 2026. Dovolatelka 1) obsahově vymezila přípustnost dovolání odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) přičemž předkládá k posouzení právní otázky hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. V rámci podaného dovolání dovolatelka 1) navrhla odklad právní moci výroku I a současně odklad vykonatelnosti výroku II rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnila tvrzením o závažné újmě spočívající v zatížení pozemku parc. č. XY věcným právem, neboť vkladem věcného břemene do katastru nemovitostí dojde k omezení vlastnického práva dovolatelky 1) a vzniku povinnosti nahradit žalobcům náklady řízení v nemalé výši.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu (písemné vyhotovení rozsudku doručeno dne 27. 4. 2026) podala dovolání rovněž žalovaná 2) – dále také „dovolatelka 2)“. Dovolání a doplnění dovolání bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 29. 5. 2026, resp. dne 29. 6. 2026. Žalovaná 2) vymezila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. jednak hlediskem odklonu odvolacího soudu od označené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a dále potřebou řešit právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Dovolatelka 2) ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. V podaném dovolání – stejně jako dovolatelka 1) – navrhla odklad právní moci výroku I a odklad vykonatelnosti výroku II rozsudku odvolacího soudu. Má za to, že je závažně ohrožena ve svých právech a hrozí jí újma spočívající v zatížení pozemku parc. č. XY věcným břemenem ve prospěch cizích pozemků na základě pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, které je – dle mínění dovolatelky 2) – v rozporu se zákonem a ústavně zaručenými právy žalovaných. Poukázala na skutečnost, že zápisem věcného břemene do katastru nemovitostí budou žalované povinny trpět výkon věcného břemena k tíži celého pozemku parc. č. XY, ačkoliv žalobci takový rozsah věcného břemene netvrdili a nevyplynul ani z provedeného dokazování. Zápis do katastru nemovitostí bude mít svůj odraz ve snížení hodnoty předmětného pozemku a bude rovněž omezena možnost nakládání s pozemkem (např. jako zástava pro bankovní úvěr, popř. zřízení užívacího práva k pozemku pro třetí osoby), tj. dojde ke zhoršení majetkového i právního postavení dovolatelky 2). Zápis věcného břemene do katastru nemovitostí bude též znamenat existenci dobré víry třetích osob ve stav zapsaný v katastru nemovitostí týkající se zatížení pozemku parc. č. XY věcným břemenem.

5. Žalobci se k dovolání i k návrhu žalovaných na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu písemně vyjádřili. Ve vztahu k návrhům na odklad právní moci a vykonatelnosti mají za to, že žalované neuvedly žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývala taková mimořádná intenzita ohrožení jejich práv, která by odůvodňovala postup podle § 243 o. s. ř. Tvrzení o majetkové újmě spočívající v omezení vlastnického práva a povinnosti hradit náklady řízení pak patří k běžným důsledkům každého pravomocného soudního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení.

6. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.

7. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 243 písm. b) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), dovolatel je vážně ohrožen ve svých právech, podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v § 237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 1 o. s. ř., a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).

8. K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost ohrožení posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozby zřejmá přímo z obsahu spisu.

9. Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelek na odklad právní moci výroku I dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud rekapituluje, že dovolání žalované 1) ani žalované 2) nemají vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, dovolání jsou včasná a jsou přípustná subjektivně [podaly je žalované jako účastnice řízení, v jejichž poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3526/2017, jež je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, a judikaturu dovolacího soudu v tomto rozhodnutí uvedenou)] i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 237 a § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.

10. Nejvyšší soud přihlédl v poměrech projednávané věci při posouzení důvodnosti návrhů žalovaných na odklad právní moci výroku I rozsudku odvolacího soudu k tomu, že dovoláním dotčený rozsudek je vkladovou listinou ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) a § 17 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, (katastrální zákon). Zápis věcného břemene do katastru nemovitostí dle znění výroku I rozsudku odvolacího soudu bude rovněž znamenat omezení výkonu vlastnického práva dovolatelek ve vztahu k celému pozemku parc. č. XY, a to jak po stránce materiální, tak i právní. Právní vztahy týkající se této nemovité věci by proto měly zůstat i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Uvedené důvody oba návrhy žalovaných, byť nikoliv zcela explicitně, vystihují. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení.

11. Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného návrhům žalovaných na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. 20 Co 59/2026-213, jako opodstatněnému vyhověl [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

12. Ve vztahu k nákladovému výroku II rozsudku odvolacího soudu platí, že je pojmově vyloučeno, aby bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch povinností uložených pravomocným soudním rozhodnutím, u nichž je běh pariční lhůty odvislý od nabytí právní moci, jejíž účinky mohou být (jako tomu bylo ostatně v posuzované věci) odloženy; to neplatí pouze o výroků soudních rozhodnutí, které jsou předběžně vykonatelné. Avšak o takový případ v projednávané věci nejde.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. 8. 2026 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu