22 Cdo 236/2026-472

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně obce D. B., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, proti žalovanému T. S., zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 50/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2025, č. j. 28 Co 150/2025-428, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2025, č. j. 28 Co 150/2025-428, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 950 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Veroniky Zelenkové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou způsobu vypořádání spoluvlastnictví účastníků ke společné stavbě nacházející se na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a to rozhodnutím odvolacího soudu o přikázání této stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně. Rovněž řešil otázky spojené s výší přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaného. V této souvislosti posuzoval zejména otázky vztahující se ke stanovení obvyklé ceny vypořádávané věci a k předpokladům pro zadání revizního znaleckého posudku.

I. Dosavadní průběh řízení

2. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 7 C 50/2020-380, zrušil spoluvlastnictví účastníků řízení ke stavbě č. p. XY, která se nachází na pozemku p. č. st. XY, to vše v katastrálním území XY, a tuto nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 168 000 Kč (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok III).

3. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2025, č. j. 28 Co 150/2025-428, odmítl odvolání žalovaného do výroku V rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I–IV změnil tak, že zrušil spoluvlastnictví účastníků k budově č. p. XY, která stojí na pozemku p. č. st. XY, v katastrálním území XY, tuto stavbu přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 134 400 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů účastníkům (výrok III a IV) a státu (výrok V a VI).

4. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 4/5 na stavbě č. p. XY, která se nachází na pozemku p. č. st. XY, to vše v katastrálním území XY, a žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/5 na této stavbě. Zohlednily, že tuto stavbu nelze reálně rozdělit, a to ani rozdělením na bytové jednotky.

5. Spoluvlastnictví účastníků vypořádaly přikázáním stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně. Vzaly v potaz, že žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 4/5, má o přikázání stavby do svého výlučného vlastnictví zájem, je výlučnou vlastnicí pozemku, na kterém se stavba nachází (přikázáním stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně tak dojde ke sjednocení vlastnického režimu stavby a pozemku, na kterém se nachází), i sousedního pozemku, přes který se ke stavbě přistupuje z veřejné cesty, a je solventní k zaplacení vypořádacího podílu.

6. Při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaného vyšly ze znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří XP invest, s. r. o., v říjnu 2023 a z jeho dodatku z května 2024, které stanovily obvyklou cenu stavby ve výši 840 000 Kč. Z výslechu zástupce této znalecké kanceláře před odvolacím soudem vyplynulo, že se obvyklá cena nemovitosti ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nezměnila. Za nesprávné považovaly závěry o obvyklé ceně stavby plynoucí ze znaleckých posudků vyhotovených Josefem Škodou a Ing. Dianou Novákovou.

7. Odvolací soud také zohlednil, že se stavba nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Tato skutečnost představuje právní vadu stavby, která podle znalecké kanceláře XP invest, s. r. o., snižuje stanovenou cenu stavby o 20 %. Proto vyšel z obvyklé ceny stavby ve výši 672 000 Kč (80 % z 840 000 Kč) a stanovil přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného ve výši 134 400 Kč (20 % z 672 000 Kč).

II. Dovolání žalovaného a vyjádření žalobkyně

8. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě jde o právní otázky dosud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené.

9. Žalovaný nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o přikázání stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně. Namítá, že odvolací soud rezignoval na komplexní posouzení všech hledisek spravedlivého vypořádání spoluvlastnictví. Má za to, že odvolací soud dostatečně nezohlednil budoucí účelné využití věci (žalovaný má v plánu zajistit rekonstrukci stavby), osobní vazby žalovaného ke stavbě (žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl na stavbě s podnikatelským záměrem), schopnost žalovaného udržovat stavbu (žalovaný projevil na rozdíl od žalobkyně vůli zrekonstruovat stavbu) a jeho ochotu zaplatit odpovídající přiměřenou náhradu (žalovaný je připraven zaplatit žalobkyni adekvátní přiměřenou náhradu za její spoluvlastnický podíl odpovídající ceně nemovitosti ve výši 2,5 mil. Kč stanovené na základě znaleckého posudku Ing. Diany Novákové). Pokud za těchto okolností rozhodl odvolací soud o přikázání stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyjádřenou v rozhodnutích sp. zn. 22 Cdo 3191/2016, sp. zn. 22 Cdo 437/2010, nebo sp. zn. 22 Cdo 3993/2011.

10. Dovolatel rovněž napadá závěry odvolacího soudu o výši přiměřené náhrady za jeho spoluvlastnický podíl. Namítá, že odvolací soud při stanovení přiměřené náhrady nevyšel z obvyklé ceny vypořádávané věci ke dni rozhodnutí soudu. Takový postup je však v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdo 425/96, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, a sp. zn. 22 Cdo 885/2001). Odvolací soud totiž vyšel ze znaleckého posudku, který byl vyhotoven více než dva roky před jeho rozhodnutím, aniž by jej aktualizoval, tedy aniž by odvolací soud při stanovení přiměřené náhrady zohlednil aktuální obvyklou cenu stavby (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2110/2014, a sp. zn. 22 Cdo 3555/2009).

11. Neztotožňuje se ani se závěrem odvolacího soudu snížit cenu stavby stanovenou na základě znaleckého posudku o 20 % z důvodu umístění stavby na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně a s ohledem na absenci přístupu k této stavbě z veřejné cesty. Podle žalovaného je nezbytné zohlednit, že přístup ke stavbě je přes obecní pozemky, a proto není snížení obvyklé ceny vypořádávané stavby opodstatněné. Podle žalovaného dovolací soud doposud neřešil otázku, „zda (a v jakém rozsahu) zohledňovat právní vadu nemovitosti při vypořádání spoluvlastnictví, jestliže v důsledku rozhodnutí dojde ke sjednocení vlastnictví a vada tak pro přikázanou osobu odpadá“.

12. Namítá dále, že soudy nižších stupňů neprovedly výslech všech tří znalců, kteří se podíleli na vypracování znaleckých posudků, ačkoliv mezi těmito posudky existují rozpory. Tím se podle dovolatele odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3539/2023.

13. Dovolatel má rovněž za to, že v posuzované věci měl být zadán ke stanovení obvyklé ceny vypořádávané stavby revizní znalecký posudek. Soud měl k dispozici více než dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o téže otázce, přičemž dosavadním dokazováním nebyly objasněny všechny rozhodné skutečnosti vyžadující odborné posouzení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, sp. zn. 22 Cdo 1269/2018 a sp. zn. 21 Cdo 4543/2014).

14. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že odvolací soud řádně odůvodnil své rozhodnutí o přikázání stavby do jejího výlučného vlastnictví. Rovněž považuje za správné závěry odvolacího soudu o výši přiměřené náhrady stanovené na základě znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří XP invest, s. r. o. Odvolací soud podle ní vysvětlil, z jakých důvodů se přiklonil k tomuto znaleckému posudku. Za opodstatněnou nepovažuje námitku žalovaného, že měl být zadán revizní znalecký posudek. Dále uvádí, že odvolací soud aktualizoval obvyklou cenu nemovitosti ke dni svého rozhodnutí. Závěry odvolacího soudu o snížení ceny stavby o 20 % z důvodu jejího umístění na pozemku žalobkyně a absence přístupu ke stavbě z veřejné cesty se opírají o skutečnosti zjištěné na základě výslechu vyhotovitele znaleckého posudku. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl.

III. Přípustnost dovolání

16. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

17. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III.A Ke způsobu vypořádání spoluvlastnictví – přikázání stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně 18. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Ačkoliv z § 1147 o. z. vyplývá pouze jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, stanovení osoby, jíž bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která respektuje základní principy soukromého práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 367/2019; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

20. V rozsudku ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, dovolací soud dále vysvětlil, že i po 1. 1. 2014 lze při úvaze o přikázání věci některému ze spoluvlastníků zohlednit hledisko účelného využití věci a velikosti spoluvlastnických podílů. V usnesení ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4940/2017, pak Nejvyšší soud uvedl, že mezi další možná kritéria ovlivňující úvahu soudů o přikázání věci některému ze spoluvlastníků dlouhodobě řadí zejména schopnost včas zaplatit vypořádací podíl nebo ochotu a schopnost zaplatit dalším spoluvlastníkům vyšší finanční náhradu, než jaká by jim náležela podle obvyklé ceny společné věci; dále například skutečnost, že spoluvlastník v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a zda je schopen se o její údržbu nadále starat.

21. Významnou okolností v konkrétním případě může být také skutečnost, že společná nemovitost, která je předmětem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tvoří funkční celek s nemovitostí ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4414/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1575/2021).

22. Jinými slovy, soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci. Jeho rozhodnutí však může vycházet také z jiných rozhodných kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3423/2024).

23. Z uvedeného plyne, že judikaturu ohledně kritérií pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků nelze absolutizovat; vždy je nutné posuzovat konkrétní okolnosti každé projednávané věci. Ty mohou způsobit, že jednotlivá kritéria nabudou odlišné váhy než v jiných, dříve projednávaných věcech (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1429/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2429/2024).

24. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou tak často dány skutečnosti, které umožňují s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci kterékoli ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je proto zpravidla na úvaze soudů nižších stupňů, která však musí být řádně odůvodněná a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud pak zpochybní úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené či nebyly řádně odůvodněny (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 367/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3508/2023).

25. V posuzované věci nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu o přikázání stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně. Je nutné především zohlednit, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 4/5, zatímco žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/5. Významnou okolností odůvodňující přikázání stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně je skutečnost, že stavba se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni rovněž náleží sousední pozemek p. č. XY, který tvoří zahradu k vypořádávané stavbě a přes který je zajištěno spojení stavby s veřejnou cestou. Žalobkyně je i solventní k zaplacení vypořádacího podílu. S ohledem na výše uvedené důvody je proto opodstatněné, aby vypořádávanou stavbu nabyla do svého výlučného vlastnictví žalobkyně (a to i se zohledněním skutečností, které namítá v dovolání žalovaný; tyto skutečnosti tvrzené žalovaným nepřevažují v poměrech projednávané věci důvody pro přikázání stavby žalobkyni).

26. Rozhodnutí v této části je tak založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; dovolání žalovaného proto není v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné. III.B K přiměřené náhradě za spoluvlastnický podíl žalovaného 27. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu má výše přiměřené náhrady základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 976/2011). Při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za niž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2908/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96, uveřejněný pod č. 15/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.).

28. Vždy musí jít o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný přichází, neboť výchozím principem je přiměřenost náhrady (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2903/2010). Jinými slovy, účelem poskytnutí náhrady je vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tedy zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází. Skutečnost, že hypoteticky dojde ke zvýšení hodnoty okolních pozemků ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, není pro stanovení výše vypořádacího podílu rozhodná (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3789/2018).

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007, také vyložil, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku spoluvlastnictví, je nutno vzít do úvahy všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny věci. Stojí-li dům, jenž je předmětem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, jde o okolnost snižující jeho cenu, k níž musí soud přihlédnout při určení výše přiměřené náhrady za vyloučení ze spoluvlastnictví.

30. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu také platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). V rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že je nezbytné individuálně posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, zda je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku (obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021).

31. V projednávané věci stanovil odvolací soud přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud vyšel při stanovení přiměřené náhrady z obvyklé ceny stavby stanovené na základě znaleckého posudku znalecké kanceláře XP invest, s.r.o., vyhotoveného v říjnu 2023 a z jeho dodatku vyhotoveného v květnu 2024. Na základě výslechu zhotovitele znaleckého posudku rovněž zjistil obvyklou cenu vypořádávané nemovitosti ke dni rozhodnutí soudu. Odvolací soud tak vyšel při stanovení přiměřené náhrady z obvyklé ceny nemovitosti ke dni rozhodnutí soudu.

32. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je také závěr odvolacího soudu o snížení ceny stanovené na základě znaleckého posudku vyhotoveného XP invest, s.r.o., o 20 % s ohledem na právní vadu vypořádávané stavby spočívající v jejím umístění na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně a v absenci přístupu z veřejné cesty (tuto skutečnost znalec při zpracování znaleckého posudku na základě zadání soudu prvního stupně nezohlednil). Účelem poskytnutí náhrady je totiž vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tedy zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází.

33. Relevantní není v této souvislosti námitka žalovaného, že na obvyklou cenu stavby by neměla mít vliv skutečnost, že pozemek, na němž se nachází vypořádávaná stavba, a pozemek, přes který je zajištěn přístup z veřejné cesty, jsou ve vlastnictví žalobkyně jakožto obce. V této souvislosti žalovaný namítá, že „přístup přes obecní pozemek je v praxi běžný a obce zpravidla nebrání vlastníkům v užívání jejich nemovitostí.“ V posuzované věci je však nezbytné zohlednit, že tyto pozemky netvoří veřejné prostranství, ale od veřejného prostranství jsou odděleny plotem a určeny k výlučnému užívání spolu s vypořádávanou stavbou. Jedná se tak o prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, a to i přes to, že je ve vlastnictví obce. V takovém případě je opodstatněné, aby skutečnost, že se vypořádávaná stavba nachází na pozemku žalobkyně, a absence přístupu z veřejné cesty, byly zohledněny při stanovení přiměřené náhrady náležející žalovanému.

34. Žalovaný také namítá, že v řízení měl být zadán revizní znalecký posudek, a to s ohledem na zcela odlišné závěry znalců Josefa Škody, Ing. Diany Novákové a XP invest, s.r.o., o obvyklé ceně vypořádávané stavby, jejichž znalecké posudky byly předloženy v projednávané věci.

35. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce se soud může v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

36. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

37. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1968, sp. zn. 1 Cz 39/68, který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008) soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz (tj. podle § 132 o. s. ř.), nicméně při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat také tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.

38. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, vyložil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. V rozsudku ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, dovolací soud uvedl, že „přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro tyto rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí“ (srovnej rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014).

39. V projednávané věci vyšel soud prvního stupně při stanovení obvyklé ceny vypořádávané stavby ze znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří XP invest, s.r.o. V řízení byly rovněž předloženy znalecké posudky zpracované Josefem Škodou a Ing. Dianou Novákovou. Soudy nižších stupňů všechny tři znalce vyslechly. Opodstatněná tak není námitka žalovaného, že soudy nižších stupňů nevyslechly všechny znalce, kteří se podíleli na vyhotovení výše uvedených znaleckých posudků (v této souvislosti žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3539/2023).

40. Soudy obou stupňů se zjišťováním skutkového stavu věci řádně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V řízení byly vypracovány tři znalecké posudky, přičemž soud prvního stupně vysvětlil a řádně odůvodnil, proč se přiklonil k závěrům znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří XP invest, s.r.o., jakými úvahami se při hodnocení jednotlivých znaleckých posudků řídil a proč považoval za správné a řádně odůvodněné závěry právě tohoto znaleckého posudku.

41. Rovněž odvolací soud se ztotožnil se závěry znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří XP invest, s.r.o., a na základě výslechu zástupce této znalecké kanceláře zjistil cenu vypořádávané stavby ke dni rozhodnutí soudu. Zohlednil také právní vadu vypořádávané stavby spočívající v jejím umístění na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně a v absenci přístupu z veřejné cesty. Jestliže soudy obou stupňů neměly o závěrech znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří XP invest, s.r.o., další pochybnosti, neměly ani důvod pro zadání dalšího znaleckého posudku. Rozhodnutí o zadání dalšího znaleckého posudku je navíc plně na uvážení soudů nižších stupňů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5137/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4258/2018).

42. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak i v této části založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zároveň se nejedná o otázky, které nebyly dosud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny); dovolání žalovaného proto není ani v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné.

IV. Závěr a náklady řízení

43. Z uvedeného se podává, že úvaha odvolacího soudu o přikázání stavby do výlučného vlastnictví žalobkyně není zjevně nepřiměřená. Stejně tak v dovolacím přezkumu obstojí postup odvolacího soudu, na základě kterého stanovil přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného.

44. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání žalovaného tedy není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

45. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, zamítl návrh žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pro jeho nedůvodnost, a to v tomto rozhodnutí, kterým rovněž dovolací řízení skončil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017, a nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na nalus.usoud.cz).

46. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.