22 Cdo 2540/2017
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Rozsudek 20. 9. 2017
Nejvyšší soud rozhodl, že žalobkyně nemají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemku, který byl ve vlastnictví jejich právní předchůdkyně ke dni úmrtí, pokud byl pozemek následně nabyt třetí osobou v exekuční dražbě. V takovém případě zaniká vlastnické právo původního vlastníka a k obraně slouží excindační žaloba, nikoli určovací žaloba.
Citované zákony (5)
Rubrum
22 Cdo 2540/2017 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2017 Spisová značka:22 Cdo 2540/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:
22. CDO.2540.2017.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rozsudek doplňující Dotčené předpisy:§ 166 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2540/2017-237 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) M. N. a b) B. N., obou zastoupených Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalovanému L. Š., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 7 C 242/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2017, č. j. 18 Co 526/2016-170, takto:
Výrok
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 22 Cdo 2540/2017-216, se doplňuje o výrok III. o nákladech dovolacího řízení takto:
III. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Shora uvedeným rozsudkem Nejvyšší soud změnil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2017, č. j. 18 Co 526/2016-170, ve výroku I. tak, že rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 2016. č. j. 7 C 242/201-111, se potvrzuje, a ve výroku II. tak, že žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na nákladech odvolacího řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobkyním povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Rozsudek byl účastníkům doručen 25. 10. 2017. Žalovaný podal dne 1. 11. 2017 návrh na vydání opravného usnesení. Protože je však z obsahu zřejmé, že se nedomáhá opravy rozhodnutí, nýbrž jeho doplnění o výrok, kterým by soud uložil žalobkyním povinnost zaplatit žalobci vynaložený náklad řízení ve výši 10 000 Kč (představovaný zaplacením soudního poplatku z dovolání), Nejvyšší soud podání posoudil jako návrh na doplnění rozhodnutí ve smyslu § 166 odst. 1 o. s. ř (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Protože rozsudkem dovolacího soudu ze dne 20. 9. 2017 se řízení končí, je třeba rozhodnout o nákladech dovolacího řízení. Dovolací soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2017 rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení; náklady žalovanému vznikly podáním odvolání z 15. 10. 2016, vyjádřením z 20. 10. 2016, vyjádřením z 30. 10. 2016, vyjádřením z 10. 11. 2016 a podáním dovolání dne 13. 4. 2017. V rámci rozhodování o nákladech řízení však nerozhodl o nákladu, který žalovanému vznikl zaplacením soudního poplatku z dovolání. Protože žalovaný soudní poplatek z dovolání ve výši 10 000 Kč zaplatil (jak plyne z č. l. 187), přičemž zaplacení soudního poplatku je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), má žalovaný, jako účastník který měl ve věci plný úspěch, nárok na jeho náhradu proti žalobkyním, jako účastnicím které ve věci úspěch neměly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud proto ke včasné žádosti žalovaného ze dne 1. 11. 2017 doplnil rozsudek z 20. 9. 2017 tak, že žalobkyním uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 10 000 Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. prosince 2017 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu