22 Cdo 2603/2004
V PLATNOSTISpor o vyklizení nemovitostí skončil odmítnutím dovolání; Nejvyšší soud jej shledal nepřípustným. Dovolání směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno přerušení řízení. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž rozhodnutím upravujícím vedení řízení. Přípustnost dovolání proto nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) a b) ani z dalších ustanovení občanského soudního řádu.
Rubrum
22 Cdo 2603/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. F., zastoupeného advokátem, proti žalované obci N. V., zastoupené advokátkou, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 933/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2004, č. j. 31 Co 321/2004-81, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Okresní soud v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. prosince 2003, č. j. 8 C 933/2000-72, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení ve věci žalobce obce N. V., proti žalovanému JUDr. V. L., správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva N. V. v likvidaci, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 1125/2002. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. července 2004, č. j. 31 Co 321/2004-81, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž se domáhal zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, s tím, že podmínky pro přerušení řízení nejsou dány. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ. V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o přerušení řízení. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), pod C 264, Svazek 3]. Přípustnost dovolání tak nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 1. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 272/2001, uveřejněné v souboru pod C 287, Svazek 3, a usnesení z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné tamtéž pod C 1189, Svazek 17. Rozhodnutí o přerušení řízení spadá mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o přerušení řízení. Z výše uvedeného tak vyplývá, že proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž rozhodoval o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ]. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2004 JUDr. František Balák, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.