22 Cdo 2637/2011
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Rozsudek 24. 4. 2013
Nejvyšší soud rozhodl, že rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení. Soudy nižších stupňů pochybily, když nedostatečně vyložily, zda účast pouze jednoho z manželů při zřízení věcného břemene mohla vést k jeho platnému vzniku, a také nedostatečně odůvodnily použití geometrického plánu pro specifikaci věcného břemene.
Citované zákony (2)
Plný text
22 Cdo 2637/2011 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 6. 2013 Spisová značka:22 Cdo 2637/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:
22. CDO.2637.2011.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 164 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2637/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a) L. Š., a b) V. Š., obou bytem ve Z., zastoupených Mgr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Vavrečkova 5262, proti žalovanému Ing. S. M., bytem ve Z., zastoupenému JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Bílovecká 62, o určení existence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 3/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2010, č. j. 11 Co 494/2010-227, t a k t o: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. dubna 2013, č. j. 22 Cdo 2637/2011-255, se v odůvodnění na str. 7 v první větě druhého odstavce opravuje tak, že tato věta správně zní: „K námitce dovolatele, že účastníkem předmětného zápisu (rozuměno správním orgánem schváleného smíru) byl pouze A. V., ačkoliv předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví A. a A. V., v důsledku čehož (podle názoru dovolatele) nemohlo věcné právo vzniknout, lze uvést, že uvedená pochybnost vyplývala (jako evidentní logická nesrovnalost) již z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně (viz arg. – str. 3: „Dne 2. 8. 1972…smír, kterým byl zřízen pro A. V., jako vlastníka rekreační chaty a jeho právní nástupce…“, str. 4: „Kupní smlouvou ze dne 6. 8. 1973 pak žalobci doložili, že manželé A. a A. V. prodali…rekreační chatu a pozemky s ní související (viz. výrok rozsudku). V dodatku kupní smlouvy je pak uvedeno, že současně s nemovitostmi uvedenými ve smlouvě přechází na kupující právo služebnosti chůze (po) parcele č. 4317/2 …“).“O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud podle ustanovení § 164 o. s. ř. opravil chybu v psaní, k níž došlo v označené pasáži shora uvedeného textu odůvodnění rozsudku. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 164 o. s. ř. za použití § 243c odst. 1 o. s. ř., vydal opravné usnesení, jímž tuto zřejmou nesprávnost shora uvedeným způsobem opravil. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. června 2013 JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu