22 Cdo 2976/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání jako nepřípustné. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadnuté rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé, ale rozhodnutím o přípustnosti odvolání. Podle § 237 až § 239 občanského soudního řádu není dovolání možné proti rozhodnutí o nepřípustnosti odvolání. Soud se opřel o právní úvahu, že rozhodnutí o přípustnosti odvolání není předmětem dovolání, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé.
Rubrum
22 Cdo 2976/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně C., Ltd., Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) B. H., a. s., 2) K. K., 3) F. K., 4) T. K., 5) P. T. a. s., 6) S. H. a. s., 7) JUDr. M. L., správci konkurzní podstaty úpadce T. A. a. s., o určení neplatnosti smluv o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 116/2002, o dovolání žalovaného 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2005, č. j. 56 Co 170/2005-76, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením z 29. 4. 2005, č. j. 56 Co 170/2005-76, odmítl odvolání žalovaného 3) proti usnesení Okresního soudu v Opavě (dále „soud prvního stupně“) z 21. 10. 2004, č. j. 7 C 116/2002-46, jímž byla vyloučena k samostatnému řízení věc žalobkyně proti žalované 6) o určení neplatnosti smluv o zřízení věcného břemene s odůvodněním, že podle § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení není přípustné. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání, v němž namítá, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil formálním konstatováním, že odvolání směřuje proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení a proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Pokud občanský soudní řád skutečně zakládá v § 202 odst. 1 písm. a) nepřípustnost odvolání, odporuje Ústavě České republiky i Listině základních práv a svobod. Navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena. V průběhu dovolacího řízení usnesením z 26. září 2005, č. j. 91 K 28/2005-69, byl na majetek obchodní společnosti T. A. a. s. prohlášen konkurz a ze zákona došlo podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále „ZKV“) k přerušení řízení. Správcem konkurzní podstaty byl shora označeným usnesením ustanoven JUDr. M. L., který byl spolu s žalobcem Nejvyšším soudem usnesením z 3.1. 2006, č. j. 22 Cdo 2976/2005-88, vyzván, aby se vyjádřil zda navrhuje pokračování v řízení. Žalobce podáním z 17. 1. 2006 navrhuje, aby bylo v řízení pokračováno se správcem konkurzní podstaty žalovaného 7) JUDr. M. L. Účastníkem řízení se tak ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) ZKV stal namísto úpadce konkurzní správce. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl jako nepřípustné odvolání směřující proti usnesení o vyloučení věci k samostatnému řízení, není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 OSŘ. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 OSŘ není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 OSŘ upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odvolání jako nepřípustného však usnesením „ve věci samé“ není (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu z 19. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 344/2004, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první OSŘ) dovolání třetího žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. února 2006 JUDr. Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.