22 Cdo 3651/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, které mění způsob rozúčtování nákladů na správu domu (např. osvětlení, provoz výtahu, úklid) odchylně od podílu podle velikosti spoluvlastnického podílu, je platné, pokud bylo přijato tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů. Soud tak zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který požadoval souhlas všech vlastníků jednotek k takové změně.
Citované zákony (4)
Rubrum
22 Cdo 3651/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) J. R., zastoupené JUDr. Milanem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze Malá Štěpánská 3, a b) J. V., zastoupeného JUDr. Evou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalovanému Společenství vlastníků domů Kotorská 1569-71, se sídlem v Praze 4, Nusle, Kotorská 1570, IČ: 264 71 477, zastoupenému JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 3/224, o určení změny části stanov, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 158/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 239/2008– 120, takto:
Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 239/2008– 120, se v napadené měnící části výroku I. v rozsahu týkajícím se změny stanov společenství vlastníků jednotek ohledně spotřeby elektrické energie v režii domu (osvětlení), spotřeby elektrické energie na provoz výtahu a úklidu společných prostor a dále ve výroku II. o nákladech řízení ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. února 2008, č. j. 71 Cm 158/2007-99, zamítl žalobu na vydání usnesení, jímž by určil, že rozhodnutí Společenství vlastníků domů Kotorská 1569 – 71, Praha 4 – Nusle ze dne 14. 12. 2007, kterým se změnil a doplnil zakladatelský dokument Společenství vlastníků jednotek obsažený ve stanovách schválených v úplném znění dne 3. ledna 2001, se mění způsobem dále specifikovaným ve výroku I. rozsudku a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že shromáždění vlastníků jednotek žalovaného konané dne 14. prosince 2006 schválilo 88,63 % hlasů přítomných vlastníků bytových jednotek (proti bylo 6,7 % a hlasování se zdrželo 4,61 % hlasů) nové stanovy shromáždění obsahující mimo jiné změnu části dosavadních stanov společenství týkající se způsobu úhrady nákladů spojených se správou domu a pozemku – úhrady za služby, příspěvku do fondu oprav, údržby a příspěvku na zajištění správy společných částí domu tak, že úhrada těchto nákladů [konkrétně spotřeba elektrické energie v režii domu (osvětlení), spotřeba elektrické energie na provoz výtahu, odvoz směsného odpadu a úklid společných prostor domu] bude probíhat nikoliv podle poměru velikostí podlahových ploch vlastněných bytových jednotek, nýbrž paušální částkou za každou bytovou jednotku bez ohledu na její velikost. Jelikož žalobci, kteří byli při shromáždění přítomni, s uvedeným rozhodnutím nesouhlasí, navrhli jeho změnu soudem. Ačkoliv na straně navrhovatelů soud prvního stupně dovodil aktivní legitimaci k podání žaloby ve smyslu § 11 odst. 3 zák. č. 72/1994 Sb., neboť se jedná o důležitou záležitost, a zjistil, že žaloba byla podána ve smyslu uvedeného ustanovení včas, napadené znění stanov neshledal v rozporu se zákonem, ani se stanovami odpůrce, jakož i s objektivními podmínkami společenství nebo soužitím ve společenství. Pokud jde o rozúčtování nákladů na spotřebu elektrické energie v režii domu (osvětlení, provoz výtahu), odvoz směsného odpadu a úklid společných prostor na bytovou jednotku, dospěl k závěru, že nejde o nespravedlivý způsob rozúčtování, neboť nelze paušálně říci, že vlastníci větších bytů mají vyšší spotřebu energie v režii domu, což lze vztáhnout i na další položky, na něž se rozúčtování vztahuje. Jde o náklady sloužící všem členům společenství v potřebném rozsahu bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu na nebytových částech domu. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 239/2008-120, k odvolání žalobců usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „rozhodnutí Společenství vlastníků domů Kotorská 1569 – 71, Praha 4 – Nusle ze dne 14. prosince 2006, kterým se změnil a doplnil zakladatelský dokument Společenství vlastníků jednotek obsažených ve stanovách schválených v úplném znění dne 3. ledna 2001, se mění takto: v čl. XIII odstavec 2 písm. b) stanov se vypouští text „vyjma způsobu rozúčtování úhrady za služby a příspěvku do fondu oprav, údržby a příspěvku na zajištění správy společných částí domu takto: spotřeba elektrické energie v režii domu (osvětlení), spotřeba elektrické energie na provoz výtahu, odvoz směsného odpadu a úklid společných prostor domu budou předepisovány na byt jako jednotku bez ohledu na velikost jednotky“; ve zbývající části výrok I. usnesení soudu prvního stupně k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu, učiněnému v rámci odvolání, zrušil a řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, při posouzení části žaloby, která zůstala zpětvzetím žaloby nedotčena, však dospěl k odlišnému právnímu závěru. Konstatoval, že v § 13 a § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „ZVB“) je zakotven princip, že vlastník jednotek se podílí na správě domu a je povinen přispívat na správu domu a pozemku podle velikosti spoluvlastnického podílu, určeného podle § 8 odst. 2 ZVB, přičemž tento princip může být prolomen toliko dohodou. Jelikož dohoda vyžaduje souhlasný projev vůle vlastníků všech bytových jednotek a v daném případě byl zákonem stanovený způsob rozúčtování nákladů upravený ve stanovách změněn rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek přijatým 88,63 % přítomných hlasů, které je třeba považovat toliko za výraz většinové vůle vlastníků jednotek, za situace, kdy uzavření dohody nebylo tvrzeno ani prokázáno, je třeba napadenou změnu stanov považovat za rozpornou s § 15 odst. 1 ZVB. Ve vztahu k příspěvku za odvoz odpadů odvolací soud dále podotkl, že změna stanov v této části pominula obecně závaznou vyhlášku hlavního města Prahy č. 25/2001 o místním poplatku za odpad, podle níž je poplatníkem poplatku každá fyzická osoba s trvalým pobytem na území města a společenství vlastníků jen odvádí sdruženou platbu jako společný správce. Z uvedeného důvodu proto shledal odvolací soud návrh žalobců, aby soud rozhodl ve smyslu § 11 odst. 3 ZVB o záležitosti, v níž byli přehlasováni, za důvodný a napadený rozsudek soudu prvního stupně shora uvedeným způsobem změnil. Usnesení odvolacího soudu napadlo žalované společenství vlastníků v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Projevilo nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že vlastník jednotky se podílí na správě domu a je povinen přispívat na správu domu a pozemku podle velikosti svého spoluvlastnického podílu a že tento princip může být prolomen jedině dohodou všech vlastníků jednotek. Podle názoru žalované je shromáždění vlastníků oprávněno rozhodovat o způsobu rozúčtování tam, kde tento způsob není upraven zvláštním právním předpisem (tj. v daném případě ohledně nákladů týkajících se úklidu společných prostor, spotřeby elektřiny na provoz výtahu, osvětlení společných prostor, nákladů na údržbu a opravy společné televizní a rozhlasové antény a na kontrolu a čištění komínů) ve smyslu § 11 odst. 4 ZBV tříčtvrtinovou většinou přítomných. Při počtu 100 členů společenství, kdy není v silách výboru mít dobrý přehled o pohybu lidí v jednotlivých bytech, považuje dovolatel zvolený způsob rozúčtování nákladů na každý byt bez ohledu na velikost bytu a počet osob v bytě bydlících za nejspravedlivější kritérium. Žalované společenství proto navrhlo zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce J. V. ve vyjádření označil dovolání za nedůvodné a ztotožnil se s právním závěrem odvolacího soudu, že princip podílení se vlastníka jednotky na správě domu a na povinnosti přispívat a podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu lze prolomit pouze dohodou, nikoliv hlasováním. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto. J. R. se k dovolání nevyjádřila. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal usnesení odvolacího soudu v napadené části podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř“) v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle § 11 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „ZVB“), k přijetí usnesení o věcech, které jsou obsahem prohlášení podle § 4, o schválení nebo o změně stanov, o uzavření smlouvy o zástavním právu k jednotkám a o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek podle § 9 odst. 2 je zapotřební tříčtvrtinové většiny přítomných hlasů. Podle § 15 odst. 1 ZVB jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, od níž se dovolací nehodlá odchýlit ani v souzené věci, je za „dohodu“ předpokládanou § 15 odst. 1 ZVB třeba považovat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, přijaté na základě zákonem upraveného a řádně použitého mechanismu hlasování (k hlasu vlastníka jednotky viz zejména § 11 odst. 3 citovaného zákona). Jiný (zvlášť vyjádřený) projev shody vůle vlastníků jednotek není při spoluvlastnickém vztahu nezbytný. Tomuto výkladu odpovídá i závěr Ústavního soudu České republiky (srovnej jeho nález ze dne 8. března 2005, sp. zn. I. ÚS 646/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 36, pod pořadovým č. 49), podle něhož je hlasování vlastníků jednotek podle § 11 odst. 3 ZVB projevem vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky. Dohodou vlastníků jednotek o jiném rozsahu podílu na správě domu, než odpovídá jejich spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, tak může být též usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, bylo-li přijato postupem odpovídajícím zákonné úpravě přijetí takového rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5090). Proti uvedenému rozsudku byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. září 2007, sp. zn. II. ÚS 1501/07 (uveřejněným na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz) pro zjevnou neopodstatněnost, když se výslovně ztotožnil s právními závěry vyslovenými v uvedeném rozhodnutí, k nimž se následně dovolací soud přihlásil např. v usnesení ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 22 Cdo 796/2009, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz. Ve světle shora uvedených závěrů je tedy třeba v daném případě považovat přijetí změny části stanov, upravující způsob rozúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou společných částí domu, společenstvím vlastníků jednotek odchylně od způsobu stanoveného ve smyslu § 15 odst. 1 ZVB (poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů), a to na základě usnesení usnášeníschopného shromáždění vlastníků jednotek přijatého ve smyslu § 11 odst. 4 ZVB více než tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů, za souladné se zákonem. Vychází-li tedy odvolací soud ve svém rozhodnutí ze závěru, že ke změně příslušného ustanovení bylo ve smyslu § 15 odst. 1 ZVB zapotřebí uzavření samostatné dohody, s níž by projevili souhlas všichni vlastníci jednotek, nelze takové posouzení věci považovat za správné. Dovolací soud pro úplnost dodává, že rozsudek odvolacího soudu nepodrobil dovolacímu přezkumu v části výroku týkající se odvozu směsného odpadu, když tato jeho část nebyla podle obsahu dovolání žalovaným napadena (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud proto z uvedených důvodů usnesení odvolacího soudu v jeho měnící části v rozsahu vymezeném dovoláním, tj. vyjma části týkající se odvozu směsného odpadu, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. února 2011 Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r. předseda senátu