22 Cdo 3652/2021

Rubrum

22 Cdo 3652/2021 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2022 Spisová značka:22 Cdo 3652/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:

22. CDO.3652.2021.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Dotčené předpisy:§ 243 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3652/2021-1885 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. S., narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti žalované D. V., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 68/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 28 Co 137/2019-1727, takto:

Výrok

Právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 28 Co 137/2019-1727, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanou v této věci.

Odůvodnění

Okresní soud v Berouně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 12. 2018, č. j. 6 C 68/2016-1227, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2019, č. j. 6 C 68/2016-1248, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 11. 3. 2019, č. j. 6 C 68/2016-1256, zastavil řízení o vypořádání části věcí a hodnot, které měli účastníci ve společném jmění manželů (výrok I), zamítl žalobu o vypořádání části věcí a hodnot, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů (výroky II a IX), z věcí a hodnot, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce majetek v celkové hodnotě 4 563 640,99 Kč (výrok III), z věcí a hodnot, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalované majetek v celkové hodnotě 6 233 851,58 Kč (výrok IV), a žádnému z účastníků nestanovil povinnost zaplatit druhému z účastníků vyrovnávací podíl (V). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VI, VII a VIII). Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 28 Co 137/2019-1727, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, v napadených výrocích III, IV a V (rozdělení společného majetku přikázáním jednotlivých položek účastníkům řízení a stanovení vyrovnávacího podílu) změnil tak, že ze zaniklého společného jmění manželů účastníků řízení část věcí přikázal do výlučného vlastnictví žalobce [výrok I a)], část do výlučného vlastnictví žalované [výrok I b)], zamítl návrh žalované na vypořádání některých společných věcí [výrok I c)], a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů 1 352 707 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku [výrok I d)]. Výroky II a IX v napadené části potvrdil (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Rozsudek odvolacího soudu napadá žalovaná dovoláním a současně podává návrh na odklad jeho vykonatelnosti. Uvádí, že vykonatelným rozhodnutím Krajského soudu v Praze jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení bezmála milion korun, přičemž žalobce oproti této částce započetl vyrovnávací podíl, který měl sám zaplatit žalované; hrozí jí tak „toliko pro případ jejího úspěchu v postavení dovolatele nemožnost zjednání nápravy následkem tohoto úkonu“. Tvrdí také, že pokud žalobce zcizí nebo právy třetích osob zatíží nemovitost č. p. XY, žalovaná i v případě úspěchu v dovolacím řízení nebude mít jak tento stav zvrátit. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma [písm. a)], nebo právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení [písm. b)]. Ve vztahu k povinnosti žalované hradit náhradu nákladů řízení, resp. povinnosti žalobce zaplatit žalované na vypořádání podílů, není zjevné, v čem by měla žalované vykonáním dotčených výroků hrozit závažná újma, když sama uvádí, že obě pohledávky již zanikly započtením v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Co se týká možného zcizení nemovitosti přikázané žalobci, návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nelze vyhovět, neboť výrok o přikázání nemovitosti č. p. XY žalobci nestanoví vynutitelnou povinnost. Dovolací soud však bez návrhu odložil právní moc napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná je závažně ohrožena ve svých právech, a zároveň se odklad právních poměrů nedotkne jiných osob než účastníků řízení. Pokud by žalobce před rozhodnutím dovolacího soudu zcizil nemovitost č. p. XY, žalovaná by se v případě úspěchu v dovolacím řízení již nemohla domoci přikázání této nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Nejvyšší soud proto (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání) odložil právní moc rozhodnutí odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovanou [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 1. 2022 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu