22 Cdo 432/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci určení vlastnictví nemovitosti. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle něhož dovolání není přípustné, pokud napadené rozhodnutí nezahrnuje zásadní právní otázku. Výklad právního postupu odpovídal stávající judikatuře, podle níž dobrá víra držitele nemovitosti nemůže být založena na ústní smlouvě o převodu. Soud rozhodl, že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože nebyl úspěšný a žalovanému nevznikly prokazatelné náklady.
Rubrum
22 Cdo 432/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce A. Z., proti žalovanému S. m. B., o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 164/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2002, č. j. 26 Co 366/2001-58, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, nemusí být odůvodněno. Dovolání nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím po stránce zásadního významu. Právní posouzení věci odvolacím soudem je v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR, zejména s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 10. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 568/96, publikovaným v Soudních rozhledech 5/1999 pod č. 62, podle kterého „dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věcí nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě ústní smlouvy o jejím převodu, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví nemovitosti postačuje. Držba nemovitosti, která se o takovou smlouvu opírá, nemůže vést k vydržení.“. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. března 2003 JUDr. František Balák,v.r. předseda senátu