Nejvyšší soud · Usnesení

22 Cdo 4416/2013

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-01-09 · ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4416.2013.1

  1. NS 22 Cdo 4416/2013
  2. ÚS I.ÚS 1257/14
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání podané vedlejším účastníkem na straně žalobců je nepřípustné, jelikož občanský soudní řád nepřiznává vedlejšímu účastníkovi oprávnění podat dovolání. Dovolací soud proto dovolání odmítl.

Rozšířený souhrn

Zákon nepřiznává vedlejšímu účastníkovi oprávnění podat dovolání, neboť jeho legitimace je výslovně upravena pouze pro podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost.

Citované zákony (10)

Plný text

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 22.5.2014 22 Cdo 4416/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobců: a) L. D., a b) P. D., zastoupených JUDr. Ondřejem Mörtlem, advokátem se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, za účasti MUDr. J. K., jako vedlejšího účastníka na straně žalobců, zastoupeného Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811, proti žalované M. T., zastoupené JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Antala Staška 80, o odstranění stavby a vyslovení povinnosti zdržet se užívání pozemku, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 176/2008, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2013, č. j. 25 Co 324/2012-247, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 10. července 2013, č. j. 25 Co 324/2012-247, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. září 2011, č. j. 10 C 176/2008-154, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali stanovení povinnosti žalované odstranit z pozemku žalobců parc. č. 2701/8 zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ na LV č. 2667 pro obec a katastrální území Č., oplocení s podezdívkou, a kterou se dále domáhali zdržení se užívání tohoto pozemku žalovanou. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podává vedlejší účastník na straně žalobců dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., která nabyla účinnosti 1. 1. 2013, neboť dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu vydanému po tomto datu (č. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. má vedlejší účastník v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom neuvádí, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (§ 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o. s. ř.), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nepřiznává. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 27. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejnění pod číslem 3/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a tento výklad je zastáván i v právní teorii (Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, 5. Vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.). V posuzované věci podal dovolání vedlejší účastník na straně žalobců, tedy osoba, která k tomu není oprávněná. Dovolání tedy není přípustné, proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 a § 218 písm. b) a 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a je odůvodněn tím, že žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. ledna 2014 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.