22 Cdo 5113/2007

Rubrum

22 Cdo 5113/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované I., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 166.782,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 76/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2007, č. j. 15 Co 626/2006-143, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 10.972,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Odůvodnění

: Okresní soud v Olomouci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. dubna 2006, č. j. 18 C 76/2004-108, zamítl „návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 166.782,- Kč s úrokem z prodlení 10 % od 9. 11. 1999 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“; dále rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. června 2007, č. j. 15 Co 626/2006-143, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek soudu odvolacího, tak rozsudek soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Vázanost dovolacím důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. projevuje tím, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat jen ty právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Pokud tedy dovolatel nevznese v dovolání právně relevantní výhrady proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nelze uvažovat o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dané věci dovolatel nevymezil právní otázku, která by z napadeného rozsudku činila rozhodnutí po právní stránce zásadní. Dovolání spočívá v polemice se zjištěním, že sporná věc (plachta) se stala součástí nemovitosti a pozbyla tak charakter samostatné věci; jádro otázky je podle dovolatele v tom, zda součástí je jen stará plachta, nebo i ta, kterou nově připojil. Jde o individuální posouzení určité situace, které nemůže založit zásadní význam ve smyslu uvedeného ustanovení. Dovolací soud opětovně konstatoval, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či o její součást vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně. Dovolací soud může úvahu soudů, učiněnou ohledně součásti věci v nalézacím řízení přezkoumávat jen z toho hlediska, zda v nalézacím řízení byla vzata do úvahy zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (viz např. rozsudek ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 574). V dané věci tu není nic, co by umožnilo konstatovat přípustnost dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její právní zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 8.920,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a 19 % náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.752,- Kč, celkem tedy 10.972,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1, § 167 odst. 2, a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaná oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 1. října 2009 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu