22 Cdo 646/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání ve věci určení sporných skutečností proti rozsudku krajského soudu. Dovolání nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Soud konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s dřívějším rozhodnutím vrchního soudu. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rubrum
22 Cdo 646/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Z. J., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Fondu národního majetku České republiky se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 42, o určení sporných skutečností, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 8 C 174/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 17. ledna 2002, čj. 15 Co 713/2001, 15 Co 714/2001-72, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. l písm. c) občanského soudního řádu (OSŘ), nemusí být ve smyslu § 243c odst. 2 OSŘ odůvodněno. Jen na okraj se podotýká, že soudy věc rozhodly v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze z 28. 5. 1993, sp. zn. 3 Cdo 28/93, publikovaným v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 2/1994, jakož i v Právních rozhledech č. 4/1993, na jehož závěrech není třeba cokoliv měnit. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobkyně nebyla úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. července 2002 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu